City se rozkutálí
a příběh zpřetrhá,
rozum tě nepochválí,
nehřeje zásluha,
šumění vodotrysku
slyšíš i za ticha,
vzpomínka bez otisku,
ta nahlas nevzdychá.

Do oblak vedou schody
a bez nich nejdeš dál,
pláč je jen formou vody,
tak proč bys neplakal,
bereš mě do náručí,
ztrácí se všechen chlad,
láska se nepoučí,
tu nejde zakázat.