Na šatech tanečních
švy lehce rozpárané,
sen v nocích neměnných,
kam něha nezavane,
na dlaních z dotyku
chmýří se usadila,
z touhy či ze zvyku
láska se narodila.

Ve větvích beze slov
se vytratili ptáci,
to není vlastní krov,
tak radost neoplácí,
v milostném odlesku
city své smutky tají,
při salvě potlesku
peří si natřásají.

Na modrém blankytu
zmírají bílé páry,
žijeme v limitu,
víc jsme si nedopřáli,
bez trávy suchá zem,
bez plodů květy plané,
na lístku zmuchlaném
věty čtu přeškrtané.