Starosti v penzi nemizí. Naopak

Ty se máš, jsi v penzi a nemáš žádné starosti. To někdy mladí říkají seniorům. Ano, v mládí mají mnozí lidé naivní představu, že čím je člověk starší, tím klidnější a pohodovější život má. Tak, jak to je?

Mají senioři v životě více radostí nebo starostí? Co je naplňuje a co je znepokojuje? Ale hlavně, jaké role v životě hrají? Když je člověk mladý a pracuje, je to jasné. Zpravidla má život naplněn mnoha rolemi. Je rodič, takže mu hodně času zabírá starost o malé děti. Pracuje, takže se stará o to, aby vydělal, aby udělal kariéru nebo rozvíjel svou živnost, podnik, aby splatil hypotéku a půjčky. Má kamarády, přátele, kolegy, s nimiž ho spojují různé zájmy. V podstatě často neví, co dříve, jak všechny ty role skloubit, kde na ně najít čas. A mnohdy si říká: až budu starší, nebudu se tolik honit, to bude pohoda…

Nebude pohoda.

Naznačuje to například průzkum socioložky Lucie Vidovičové a jejich kolegyň, kterou zajímá vše, co se týká seniorů. Nazývá se Výzkum a obsah prarodičovské role u mladých českých seniorů a seniorek, ale netýká se jen toho, jak lidé vnímají role babiček a dědečků, nýbrž vypovídá o životě současných starších lidí mnohem víc.

Socioložky se totiž vyptávaly na to, jaké role lidé ve věku mezi padesáti a sedmdesáti roky ve svých životech nejčastěji zastávají. K zachycení palety rolí sloužila otázka: čím vším ve svém současném životě jste? Volit se dalo z nabídky patnácti rolí jako je například manžel/manželka, potažmo partner/partnerka, matka/otec, babička/dědeček, pracovník/pracovnice, kamarád/kamarádka, dobrovolník/dobrovolnice, člověk učící se nové věci, pacient/pacientka, člověk, který o někoho pečuje a další. Zkrátka, lidé měli určit, co nejvíce naplňuje jejich život, zabírá jim čas, přináší radosti ale i starosti. Odpovídali lidé různého společenského postavení, různých profesí.

„Průměrně nyní mladí senioři zastávají sedm rolí, nejčastěji uváděli, že se cítí být přítelem, přítelkyní či kamarádem, kamarádkou, pak rodiči a následují další rodinné role. Prarodiči bylo v našem výběrovém souboru celkem šedesát dva procent respondentů,“ uvedla Lucie Vidovičová.

Více než polovina dotazovaných označila za nejdůležitější nebo druhou nejdůležitější roli ve svém životě to, že jsou babičkou či dědečkem. Nejdůležitější je tato role pro šedesát jedna procent babiček, ale jen pro čtyřicet pět procent dědů. Ženy, které babičkami nejsou, říkaly, že je pro ně stále, i ve vyšším věku nejdůležitější role mateřská, a to pro třicet devět procent z nich, dále role přítelkyně či kamarádky a dále role, ve které se věnují zálibám. U mužů je výčet rolí, které jim přinášejí štěstí, v jiném pořadí. Dvacet jedna procent z nich má radost z toho, že se může věnovat koníčkům, stejný počet se vidí v roli kamaráda, ovšem, dámy pozor, jen devatenáct procent mužů v této věkové kategorii vidí svou nejdůležitější roli v tom, že jsou manželem či životním partnerem.

V podstatě se potvrzuje to, co každý ví. Mnohé ženy vyššího věku jsou šťastné, když se mohou starat o vnoučata, zatímco jejich muži jsou šťastni, když mohou jít s kámošem na ryby, na turistický výšlap nebo na pivo. Ale manželku už po letech společného soužití berou tak nějak jako samozřejmost. Ne, že by ji neměli rádi, ale prostě je a to stačí. Tak nějak se dá vysvětlit, jak mnozí starší muži vnímají svou roli partnerskou a příliš ji proto nezmiňují jako důležitou.

Šestnáct procent respondentů označilo prarodičovskou roli zároveň jako tu, která jim přináší nejvíce starostí, v tom na tom byli shodně muži a ženy. Stejný počet lidí označil prarodičovskou roli jako jednu z obtížně sladitelných s ostatními. Zkrátka, pro mnoho lidí je problém sladit schůzku s kamarádkou, návštěvu výstavy, přivydělávání si k penzi s hlídáním vnoučků. Mají toho moc, přestože si mladí někdy myslí, že ve vyšším věku už člověk nemá co dělat.

Padesát jedna procent respondentů uvedlo, že mají problémy všechny své role sladit, nejčastěji uváděli jako důvod svou roli ekonomickou. „Připomeňme, že náš výzkum se zaměřil na mladé seniory ve věku padesát až sedmdesát let, takže větší podíl z nich je stále ekonomicky aktivní,“ uvedla Lucie Vidovičová.

Čím jsou však lidé starší, tím častěji zmiňují roli pacienta, která jim, bohužel, ubírá ze života radost.

Vlastně se ukázalo to, o čem se delší dobu mluví. Lidé, kteří jsou nyní ve věku, od kterého se dříve očekával jen odpočinek a péče o vnoučata, žijí podobně, mnohdy stejně jako lidé o generaci i více mladší. Mají práci, přátele, zájmy, zkrátka naplněný život, ke kterému patří to, že mají málo času, ale hodně radostí i starostí. Jen k tomu navíc mají ještě ta vnoučata. Takže o to víc radostí a starostí.

Hana Charvátová, redakce

Starosti v penzi nemizí. Naopak

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více