Není myslím nikoho, kdo by nepodepsal nějakou komerční smlouvu, např. s operátorem, přičemž současně v dobré víře dobrovolně poskytl souhlas se zpracováváním osobních údajů k případnému, často záměrně nejednoznačně definovanému, využití pro marketing produktů nebo služeb podobných těm, které souvisejí s právě podepsanou smlouvou.
A ejhle! Po nějaké době se mohly naše telefony svým vyzváněním zbláznit, když si neznámé subjekty na konci drátu, třeba i v podvečer, vynucovaly přijmout námi neočekávaný hovor. Trpně jsme ve vší slušnosti naslouchali „v dálce“ sladkému hlasu. Ten hlas nás v durové tónině svým podbízivým textem pěkně opíjel. Mlel a mlel, jako kolovrat. Nedal nám žádný prostor k naší pochybami otužilé obraně. Po chvilce nás však trpělivost opustila. Pochopili jsme, o co tady jde. Vždyť si nepotřebujeme „rychle“ půjčovat peníze, nechceme měnit dodavatele plynu, nechceme wi-fi, nechceme žádnou změnu!?! Domáháme se slova a konečně, když se zadaří, přesvědčujeme: „Ale, promiňte, nemám zájem…!“ Bezúspěšně. Kolovrat na druhé straně drátu mlel stále svou monitorovanou píseň. Dokonalý monolog jsme se snažili přerušit opakováním „NE“, jednou, dvakrát, třikrát, počtvrté už s prosebnou douškou, což ovšem opět nefungovalo. Byli jsme nuceni to individuum na druhé straně drátu umlčet hlasitější negací jeho manipulativních slov, což konečně zabralo. Krátké zaváhání tam na konci vystřídal kyselý, neřkuli pohrdavý pozdrav a ……………bylo ticho. My pak přituple koukali do prázdna a dumali, odkud ten dotěra sebral naše telefonní číslo. Jsme na sebe naštvaní, že jsme ztratili náš vzácný pyžamový čas a telefonát hned zkraje neutnuli!
Proč uvádím tuto malou historku?
Protože letos koncem května odstartovala účinnost čtyř písmen „GDPR“ (Nařízení (EU) 2016/679 General Data Protection Regulation - Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), pod kterými se skrývá nový právní rámec pro zpracovávání osobních údajů a nakládání s nimi. Spadla klec. Bez postihu už nebudou moci s našimi daty (tj. i telefonními čísly) jako se švestkami kupčit žádné firmy, instituce (až na výjimky státních institucí) a jednotlivci, pokud jim k tomu nedáme zcela svobodně prokazatelný souhlas. Už by nás (občany) neměly v budoucnu obtěžovat podobné telefonáty, ani esemesky nebo maily od neznámých subjektů, aniž by byl zřejmý jejich oprávněný zájem anebo náš doložitelný souhlas se zpracováváním našich údajů, příp. souhlas k nakládání s našimi údaji třetím stranám.
Dočetla jsem se, že GDPR má za důležitý cíl hájit co nejvíce práva (i digitální) nás občanů proti neoprávněnému zacházení subjektů s našimi údaji včetně osobních údajů (je otázkou, zda to nepřišlo pozdě vzhledem k dnešní „mega-digi-době“). Konkrétně jde o právo na přístup k námi svěřeným údajům, právo na jejich výmaz, právo být zapomenut, právo na omezení zpracování našich údajů, přemístitelnost našich údajů a v neposlední řadě právo vznést námitku. GDPR je k nám občanům vstřícné. Máme možnost obrazně řečeno s objednávkou, nákupem, kliknutím na PC či „šáhnutím na kliku“ dobrovolně uvážit, zda a v jaké míře souhlasit se zpracováváním našich údajů.
GDPR není bubákem pro občany. Jeho smyslem je ochránit data občanů před jejich zneužitím. GDPR je bubákem pro ty, kdo shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje nás občanů (Evropanů). Obecné nařízení se zdviženým prstem míří na firmy, instituce a jednotlivce, kteří nesprávně zacházejí s údaji občanů - zaměstnanců, členů společenství, klientů, uživatelů webů, apod. GDPR je pro nás občany výzvou udělat si vlastní aktuální přehled o tom, komu náš někdejší souhlas manipulace s našimi daty „občerstvíme“ a komu upravíme přísná omezení či „stopku“ (nejvíce budeme praktikovat u lékařů, s některými dodavateli, správci SVJ, u on-line služeb aj.).
GDPR je k dnešku velkou hysterií. Obrovské papírování. Žrádýlko pro právníky. Časem se vše usadí, zklidní. A pokud vás bude obtěžovat nějaký podivný telefonát maskovaný v závoji přímého marketingu, už nemusíte zůstávat rozladění, nýbrž opřeni o čtyři písmenka GDPR využijte práva vědět a být informovánámi ke zjištění, zda bylo s vašimi údaji naloženo tak, jak jste si dobrovolným souhlasem nastavili.
Pošlete odkaz na tento článek
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne