„Václavák“ slaví narozeniny

Roky zakončené osmičkou zanechávají v dějinách naší země řadu nesmazatelných stop. Platí to i v případě Prahy, jejíž geografická poloha z ní učinila již v dávných dobách důležitou křižovatku na obchodních cestách z východu na západ a od Baltického moře na jih ke Středozemnímu.

Obchodu se nejvíce dařilo na tržištích. A pokud Praha leží doslova v samém středu Evropy, je srdcem hlavního města Václavské náměstí. Hlavní dopravní tepna, místo nejživějšího obchodního a společenského ruchu, stejně jako národního, politického a kulturního života.

Půl tisíciletí Koňského trhu (1348-1848)

Když Karel IV., král římský, německý a český, jenž si jako svou rezidenci vybral Prahu, začal roku 1348 budovat Nové Město pražské (základní kámen byl položen 26. března), byla přímo za jeho dohledu vyměřena v plánu rovněž tři velká tržiště: Dobytčí (později po svém zakladateli přejmenované na Karlovo náměstí), Senné (též Senovážné) a největší z nich Koňské, ve tvaru výrazného obdélníka o poměru stran 1:11 (750 metrů dlouhé, v horní části 63, a v dolní 48 metrů široké). Od počátku bylo určené k prodeji koní, později též zemědělských produktů a zbraní. Vzápětí začaly kolem vyrůstat domy - na východní slunečné straně výstavné kupecké, na západní převážně dílny řemeslníků, sladovny a pivovary. Stavební ruch byl až hektický: podle nařízení musely být všechny domy nejen dokončeny, ale i obývány, ještě před 1. říjnem 1349.

Navzdory rušnému obchodování zůstal Koňský trh ještě nadlouho ve stínu původního hlavního tržiště, později Staroměstského náměstí. Víc než městská, zde panovala vesnická idyla: ve spodní části Na můstku byl mlýn s rybníkem, uprostřed boží muka, veřejná studna, a když později přibyly i tři kašny, chodilo se k nim s putnami pro vodu ze širokého okolí. Ještě v rudolfínské době, na konci 16. století, se zde prý i popravovalo. Později náměstí ozdobily dvě barokní plastiky: v roce 1680 pískovcová jezdecká socha sv. Václava (v místě křižovatky dnešní Jindřišské a Vodičkovy), a v roce 1727 sousoší sv. Jana Nepomuckého na úrovni dnešní Opletalovy, kolem roku 1800 byly postaveny kašny.

Po husitských válkách, které značně poničily hradby i Koňskou bránu, žilo tržiště až do třicetileté války (1618-48) poklidným životem, rušeným snad jenom častými příjezdy formanských vozů k několika hostincům.

Teprve za Marie Terezie (vládla 1740-80), která zrušila Prahu jako pevnost, se hradby změnily na promenády. V této době se společenské a obchodní dění začalo přesouvat na Koňský trh, kde mj. v roce 1786 vzniklo dřevěné C. k. Vlastenecké divadlo lidově zvané Bouda. Začala druhá etapa výstavby, tentokráte honosných barokních měšťanských domů i šlechtických paláců, a celé náměstí bylo vydlážděno oblázkovými valouny. Charakteristickou součástí modernizace bylo zboření staré Koňské brány (1830) a její nahrazení novou. Ta již byla projektována v neoklasicistním slohu, stejně jako mnohé okolní domy. V průběhu 18. a 19. století zde ještě dopoledne probíhaly trhy, odpoledne se však chodníky proměnily na promenádu pražské smetánky.

170 let Václavského náměstí (1848-2018)
Náměstí se zvolna stalo středem veškerého dění v hlavním městě. Zde se také 16. března 1848 uskutečnila u původní sochy sv.Václava všeslovanská sbratřovací mše, která byla počátkem tzv. Svatodušních bouří, několikadenního vojenského vystoupení pražských studentů a radikálů proti rakouské státní moci. Na ní novinář K. H. Borovský navrhl, aby na památku schůze ve Svatováclavských lázních a na paměť patrona české země byl Koňský trh přejmenován na Václavské náměstí. S novým jménem nastal bouřlivý rozvoj.

1865 – Zavedeno plynové osvětlení, lampy umístěny podél chodníků.
1867 – V ose náměstí instalovány mohutné litinové kandelábry se svítilnami.
1875 – Zbořena i nová Koňská brána, uvolněný pozemek darovala městská rada na stavbu Muzea království českého.
1875 – 23.září se stal dnem zahájení koněspřežné tramvaje; první linka z Karlína přes Poříčí a Příkopy ke staveništi Národního divadla se však Václavského náměstí jenom dotkla na Můstku
1876 – Náměstí po celé délce podél kandelábrů osázeno lípami a platany, v dolní části čtyřmi řadami, v horní šesti.
1877 – Poslední rok pořádání pravidelných trhů.
1879 – Odstraněna původní sousoší sv.Václava i sv. Jana Nepomuckého
1881 - 18. května zpřístupněna nová budova Muzea Království českého.
1883 – Venkovskou idylu z Václavského náměstí v srpnu definitivně vyhnaly koleje koněspřežné dráhy; jedna ze šesti existujících linek vedla z dolní části (stanice U Špinků) k muzeu a Mezibranskou ulicí na Vinohrady.
1894 – Na náměstí se poprvé rozsvítilo čtyřicet Křižíkových obloukovek, trvale elektrické osvětlení bylo zavedeno rok poté. 1895 – Stromořadí okleštěno, přeneseno na kraj chodníků, a na jeho místě založena trať elektrické dráhy.
1900 – Čtyři roky po zahájení pravidelné dopravy přijel 14. května na Václavské náměstí první vůz elektrické dráhy na trase z Královské obory k Vinohradskému nádraží; koleje byly umístěny podél chodníků.
1913 – V srpnu odhalen zatím nedokončený jezdecký pomník sv. Václava, jež se stal symbolem české státnosti. Bronzová dutá jezdecká socha, vysoká 5,5 m a vážící 55 q, měla původně stát na rampě muzea.

V období přelomu 19. a 20. století, a následně po vzniku Velké Prahy (1. ledna 1922), proběhla třetí etapa dramatické přeměny tváře Václavského náměstí. V rámci velká modernizace celého prostoru začaly na místě starých měšťanských domů a šlechtických sídel postupně vyrůstat moderní luxusní paláce světa obchodu a služeb, většinou se vzdušnými pasážemi. V této konkurenci zůstalo původního baroka jako šafránu...

Z původní zástavby 18. století zůstaly vlastně pouze dvě barokní budovy: hotel Adria a tzv. Velký úl na Můstku. Později přibyly na náměstí už jenom čtyři budovy: v polovině 50. let Dům potravin, hotel Jalta a Dům módy na místě za války vybombardovaných budov, a Dům družstev (dnes Obchodní dům Debenhams) na horním rohu s Jindřišskou ulicí. Dnes je Václavské náměstí obklopeno více než šedesáti moderními domy se sídlem stovek nejrůznějších společností.

Václavským náměstím, které se může směle považovat ze srdce Evropy, šly dějiny často zakončené tradičními osmičkami: založení (1348), částečná destrukce během obléhání města Švédy (1648), historická Svatováclavská mše (1848), vyhlášení čs. Samostatnosti a příjezd prezidenta T. G. Masaryka (1918), vyhlášení tzv. Únorového vítězství pracujícího lidu (1948) či protesty proti sovětské okupaci (1968). Pestrou přítomnost už si dosaďte sami.

„Václavák“ slaví narozeniny

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více