Budím se ze sna,
noc je mi těsná
vzpomínkou přiléhavou,
mlhavé stíny,
přiznané viny
dnes ještě neodplavou.

Milostná slova
znova a znova
vlastní si příběh žila,
a zrnka hněvu
jen bez oděvu
v mysli se uchytila.

Cit staví stráže,
víc nedokáže,
končí nám poločasy,
a v skráni bílé
pak pošetile
hledám tři zlaté vlasy.