Jak perly duhové
mi klouže z řetízku,
jak touhy mlhavé
se vpíjí do písku,
jak kvapný lidský rej
mě do ústraní tlačí,
jak cizí orchidej
se vzpírá květináči.

Jak cesta klikatá,
po které musím jít,
jak mince ze zlata,
a stejně nemám klid,
jak stará pozvánka,
kterou mi neposlali,
a vlna z beránka,
kterého ostříhali.

Jak příběh z čítanek
a přetržený sen,
jak vrátka na zámek,
a teď se dostaň ven,
jak přízeň samoty
a proud, jenž kolem plyne,
můj čas, to jsi i ty,
má vážka na hladině.