Jak šel čas v Litoměřicích

Královské město Litoměřice máte nejspíš spjaté se zahradnickou výstavou Zahrada Čech. Každoročně tam proudí davy návštěvníků, obdivujících výpěstky zdejšího úrodného kraje. Některým stačí projít branou výstavní. Někteří překročí i brány městské, dnes již pomyslné, neboť brány, které v minulosti spojovaly město se světem vnějším, byly zbořeny již v 19. století. Kdo vstoupí, neprohloupí a zcela určitě se vrátí. Nikdo z návštěvníků nemůže být zklamán, město za poslední roky zkrásnělo, starobylé náměstí zdobí krásně opravené domy a ani vedlejší uličky nezůstávají pozadu. K posezení láká spousta hospůdek a kavárniček a zahrádky se slunečníky před nimi.

Litoměřice jsou městem mně zvláště milým. Mám je totiž v rodném listě zapsané jako místo narození. Narodila jsem se tady nejen já, ale světlo světa tu spatřily a v litoměřickém bytě udělaly první krůčky i moje děti. Po šest let, než nás osud odvál o kousek dál proti proudu Labe, byly Litoměřice místem mého bydliště. Ještě předtím jsem ovšem tady, v Dómské ulici jen pár metrů před branou na Dómské náměstí, začala sbírat zkušenosti ve svém prvním zaměstnání. Pravda, do této ulice jsem chodila poměrně krátkou dobu, ale advokátní poradně jsem jen s malými přestávkami zůstala věrná až do důchodu. Dnes jsou Litoměřice mým městem okresním. Ráda se sem vracím nejen za různými pochůzkami, ale hlavně ráda chodím "jen tak", rozhlížím se a srovnávám, co se změnilo za dobu, co tu nebydlím. Litoměřická kamarádka mi půjčila výpravnou knihu plnou pohlednic starých Litoměřic a já jsem se dychtivě vydala do ulic na lov.

Pokusila jsem se vrátit na chvíli do minulosti, do doby, kdy se Litoměřice nazývaly Leitmeritz, a hledala jsem místa, odkud byly různé objekty zachyceny. Většina pohlednic je ze začátku 20. století a nápisy a vývěsní štíty tehdy byly psány německy. Litoměřice totiž byly součástí území tzv. Sudet a většina obyvatelstva se hlásila k německé národnosti. Ta doba je však od konce 2. světové války naštěstí minulostí.

Na fotografii Stará radnice je vidět, jak se 16.4.1916 působením spodní vody propadl celý střední trakt budovy. Její oprava byla dokončena za deset let. Dnes v této nádherné budově sídlí okresní muzeum. Naproti tomu městský úřad sídlí v renesanční budově U Kalicha a návštěvníci mají jedinečnou možnost do kalicha na střeše vystoupat a pokochat se výhledem na město i okolí. Při prohlížení fotografií mě potěšilo např. to, že v jednom z rohových domů na náměstí (foto Corso, 1910) s firmou Buchhandlung se knihy prodávají bez přestávky dodnes. Méně mě potěšila skutečnost, že kavárna Corso na stejné fotce, kterou ještě pamatuji jako už méně honosnou jídelnu, nepřežila privatizaci a dnes tam sídlí banka. Líbí se mi dávná paroplavba na Labi a mám radost, že se mi podařilo zachytit současný kolesový vyhlídkový parník. A takto bychom se mohli probírat fotku po fotce. Nedokázala jsem však odolat a vybrala jich více, než jsem měla původně v úmyslu. Proto bychom popisem strávili hodně času.

Zdroj:

staré pohlednice - Kniha Z Litoměřic a okolí, pohledy staré a nejstarší, vydal Luděk Veselý a vydavatelství SOS ART Press-Vlastimil Šafránek, 1995;

nové pohlednice - autorka