Je tady podzim. Barevný čas spěchající od ranní tmy k té večerní mne nechává v dlouhé melancholii bilancovat úspěchy vlastního štěstí. Zažíhám svíčky a vzpomínám drahé milované. Myšlenkami zrozenými s výdechem píši smutněradostné verše na zamlžené okno:

Zítřek

Svítá.

Běloba v náprstku

rozešije nit nových přání,

skutků i

zklamání.

Stroj lidskými manévry

sčítá své stehy,

do silných záševků

klenuté něhy,

lásky i

dětského tápání.

Jak patrně bude?

-----------------------

Čáry a máry

Živote bláznivý –

čaruješ!

            Pohádky z lesů,

            průzračné studánky,

            jezinky z vřesů,

            z perleti fontánky.

Kdes nabyl kouzelnou hůl?

Rozdej se a zkus mi dát půl.

            Odčaruji začarované,

            všechno zlo a sten,

            vyčaruji nečarované,

            radosti i sen,

křehký jako láska člověčí,

sladký jako náruč bezpečí.

----------------------

Láska

Co nocí nespávám hlídajíc tvé spaní,

střádám tvé naděje i tvá zklamání.

Ukládám vše do koše ze sladkého proutí,

aby si nespatřil, že mne cos rmoutí.

Je krásně na světě, je krásné žití,

co člověk nenajde, může si vysníti.

----------------------------

Dilema

Stojím na mostě a zkouším skočit.

Srdce: ještě nechce

Rozum: nemůže

Vždyť je tu dítě

a cáry citů,

vždyť miluji tě

jak ostrost břitů,

avšak tvá slova –

tušení klamná,

křesají znova

něžnosti zdarma.

Teď nelze utíkat,

zahodit šátek,

náhodu modlíkat,

proklínat zmatek,

který já na duši velký mám,

stojící na mostě s otázkou „Mám?“.

---------------------------

Úsměv

Když úsměv hraje na loutnu rtů,

je radost v duši zabydlená

a člověku zní slova jako píseň.

Krok je lehký, dálka krátká,

Čas se mazlí, vteřina je zlatka,

Za kterou si – zkrátka

Zachceš koupit celý svět.

Když úsměv hraje na loutnu rtů,

je radost v duši zabydlená

a žití svádí jako pouštní žízeň.