Prohlížím si Foto dne, sleduji, jak se občas objeví pár krásných fotek v ranní mlze... a užírám se. Obracím foťák v ruce, svrbí mě prst na spoušti, hned bych se sebral a šel udělat pár mlhovek. Jenže, mlhu a ráno si na kdykoliv neobjednám. Když mám čas, není mlha, když je mlha, nesvítí do ní slunce, když je mlha a svítí do ní slunce, jsem někde kdovíkde bez foťáku.... Kdy já jsem naposled udělal mlhovku ? Ani nevím, to už musí být řada sezón. Jo..., vlastně před rokem a půl jsem cestou autem cvaknul čtyři, náhodně. Cifix !
Ale dneska, v pátek, ráno, byla mlha a slunce ...a zítra, v sobotu, mám čas a počasí má být stejné jako dnes. Takžééé..., zítra ráno jdu na to !
V půl páté ráno šmátrám vztekle po budíku ale statečně lezu z postele. Spěchám, v jedné ruce botu, druhou rukou zalévám čaj v termosce. Do batohu házím k foťáku ještě tatranku a letím ze dveří. Ulice prázdná, jen na rohu se klátí dva zapomenutí opilci. Za městem je tma, že by se dala prodávat. I na okresce je trochu provoz (kam ty lidi jedou v takovou hodinu ?), musím jet na potkávací světla, za chvíli jsem vykoukanej do poloslepoty. Teploměr v autě ukazuje -3° ale mlha nikde, je křišťálově průhledný vzduch. Že bych měl zase pech ?! Celou cestu marně vyhlížím aspoň lehký opar, nic, světla protijedoucích aut jsou vidět na tři kilometry.
V půl sedmé jsem u Labe, na Štěpánském mostě, a konečně klika. Pánbůh mě má rád, nad vodou je mlhy na tři duchny. Tma skoro jak v pytli, slunce ještě nevyšlo. Jsem zvědav, jak se tu zmotám, roky jsem tu nebyl. Nechávám auto na náplavce u Obříství, házím batoh na záda a foťák věším na krk. Klopýtám šerem, přes nějaké drny, ke starým pilířům zrušeného zdymadla. No jo, jsou tady. Obloha zesvětlala, dám tomu ještě chvíli. Při cigaretě koukám, jaká je to nádhera. Jednotlivé stromy a věci mizí a zase se objevují, podle toho, jak se mlha převaluje. Tak do práce. Popocházím, hledám záběr, úhel, laboruju s expozicí. Exponovat „na světla“ nebo „na stíny“ ? Myslím, že s mlhovkama, většinou na světla, stíny i bez kresby mi dají trochu kontrastu v záběru a občas se dodatečně dá ze stínů vytáhnout aspoň lokálně nějaká kresba. Světelná situace se při východu slunce mění co pár vteřin, sotva zkomponuju záběr, už je všechno jinak. Jako obvykle jsou nejlepší stanoviště pro záběr buď tři metry vysoko nad zemí nebo dvacet metrů od břehu ve vodě. I tak pár záběrů bude. Metelím dál, k novému jezu. Kus za ním je slepé rameno starého Labe. Místo je to kouzelné, mlha drží, jen to moc fotograficky nevychází, foťák skrze mlhu nechce ostřit. Snažím se ulovit stromy padlé z břehu do vody, nedaří se, je to šedé a nekontrastní. Na všem je centimetr jinovatky, brouzdám se trávou a křovím, nohy zmrzlé i v pohorkách. Dochází baterka, během dvaceti vteřin vpálím do foťáku druhou a jedem. Na každém metru se dá udělat fotka, strom přes pole, obrysovka proti slunci, zamrzlá louže v cestě, kormoráni, rybář, ojíněný bodlák, plot.... Počkat..., jakej plot, tady nemá bejt žádnej plot.... Sakra, kde to jsem ? Procitám z fototransu, brzdím, zapaluju relaxační cigáro a snažím si představit mapu, kudy jsem to vlastně v té mlze šel. No co, plot, tak to bude asi kraj obce. Jak obce, které obce ? To se uvidí, ne ?
Vyhrabu z batohu termosku, upíjím čaj, pokuřuju..., furt je to nádhera. Při plném vědomí už si můžu dovolit rozebírat pohled na cestu, která mizí v mlze a v poli. Jasně, dobře se na to kouká, ale fotka by to byla mizerná, nejsou tam záchytné motivy pro perspektivu, „placatý“ záběr. A nastřílených fotek mám dnes už nesmyslně moc. Zabalím to a chystám se k návratu.
Vyšel jsem jen o jednu ves vedle, sotva dva kilometry k autu. Drandím domů a těším se, až si udělám kafe a začnu se přehrabovat dnešními obrázky.
….............................
Udělal jsem si kafe, s malým odstupem projel záběry. Není to až taková sláva, jak to vypadalo. Dvě, tři fotky možná dobrý, ...osm, deset slušných, neurazí. Vlastně to docela dobře odpovídá mým možnostem, tomu, co umím, tomu ždibečku talentu, který mi nadělil pánbůh, a té netrpělivosti, se kterou se stále potýkám. Nemám na co si stěžovat, byl to dobrej den.....
Pošlete odkaz na tento článek
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne