Já píšu ti,
že dál mi trochu
scházíš,
jak dítěti,
co denně
doprovázíš,
že hledám klid,
a ty mě dráždíš
slovem,
jak prázdný byt
v mém žití
staronovém.

Zas píšu ti,
že žádný únik
není,
a v paměti
dny nejsou
k utopení,
že touha má
zná mnohem víc
než chvíli
a oba dva
jsme vlastně
nezradili.

Sny bez hranic
a přání, která
zbyla,
chci ti jen říct,
že jsem se
nezměnila,
znám kouzlo rán
a večer
v rouše ticha,
láska, co mám,
tu dál tvým
dechem dýchá.