Jdu lesem v kraji, ve kterém jsem nikdy nebyla, a přesto mi připadá až důvěrně známý. Jdu lesní cestou, na které v téhle chvíli nekráčí nikdo jiný. Jdu sama, ačkoliv jsme ještě před chvílí jeli na motorce, ale můj řidič se se svým zdravotním problémem na několikakilometrový pochod vydat nemůže a bude na mě čekat někde dole v Harrachově. Ano, tam totiž začala moje vycházka k Mumlavskému vodopádu.
Jsem zcela zaujata lesem a téměř zapomínám, že jdu vlastně kvůli vodě. Řeka mě jen svým šuměním nechává tušit, že je někde nablízku. Řeka, říčka, co vlastně? Jak čtu na turistických informačních tabulích, Mumlava, pojmenovaná podle německého "murmeln" - mumlat, je označována jako živá mrtvá řeka. Teče, proudí, obtéká kameny či padá z výšky a pospíchá dál, tedy žije, je však velmi chudá na vodní život.
Postupně začínám registrovat další turisty v obou směrech i u blízkých stánků s občerstvením. Náhle se vynoří skupinka známých, s nimiž si užíváme víkend našeho seniorského portálu i60 v blízkém Kořenově. Už se vracejí od vodopádů a informují mě, kudy se k nim nejlépe dostat, když už jsem zvolila tuto cestu, zatímco většina lidí chodí po jiné.
Mumlava, ke které jsem se zdárně dostala, mě víc než okouzlila. Vstoupila do mého nitra ve všech svých podobách, předvedla mi sílu vody, kterou je i při její nádheře nutno respektovat, ukázala mi o něco níže i dávnou minulost, spočívající v existenci ohlazených malých i obrovských kamenů v širokém, poněkud vyschlém řečišti.
Vracím se pozvolna dolů do Harrachova. Jdu lesem a opět mě nikdo nemíjí. Jsem zcela zaujata lesem a tušení, že jako obvykle někde zabloudím, se pomalu naplňuje. Stojím na silnici u lesa, kde jsem nikdy nebyla, ale pocit zázraku, který jsem právě prožila, je silnější než bezradnost. Jsem na dobré cestě.
Netřeba snad ani dodávat, že jsme se s mým "řidičem" záhy zkontaktovali telefonem a on mě našel. Jinak bych tenhle příspěvek nenapsala. :-D Díky za všechno.
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne
