Jsem každopádně pro odpouštění poučena sama ze svých minulých vztahů. Prásknout dveřmi, pálit za sebou mosty to není řešení. Kdybych uměla odpouštět, možná bych dnes nebyla sama. Ale pozor-odpouštět, ale nezapomínat.

Jituš, napsala jsi o tom dilematu hodně hezky, ale už sis sama odhlasovala chuť žít a milovat. A je úplně jedno, jakým je to navenek způsobem, důležité je, co sama chceš, s čím jsi ztotožněná. Odpustit a zapomenout není totéž a uražená hrdost je nejhorší ze všeho. Já bych byla většinou vždy pro "reparát". A navíc, o mužích je dost známo, že napřed se většinou moc neučili a dělali seky, a teď jsou často větší odborníci, spolehlivější přátelé a zranitelnější duše než my. Tak, teď se do mě možná někdo obuje, ale jde jen o názor, ne o absolutní pravdu. Věř - a uslyšíš!!

Také jsem otrhávala kytičkám lístečky,abych se dobrala rady...mám či nemám ? Ale ty Jituško "posloucháš " a to je dobře,odpověď najdeš ve svém srdci a svědomí....