Rumunsko - po stopách hraběte Drákuly

Máme u nás v Holešově oblíbenou cestovní kancelář. Každý rok si z jejich nabídky vybereme zájezd, a zatím jsme byli vždy velmi spokojeni. Letos nás zaujal poznávací zájezd do Rumunska po stopách hraběte Drákuly.

Každý z nás jistě zná postavu upíra, o kterém se můžeme dočíst v románu irského spisovatele Brama Stokera. Přestože v Rumunsku nikdy nebyl, zasadil děj do krásného koutu Rumunska - Sedmihradska. Spisovatel netušil, jak přispěje k rozmachu turistického ruchu v této zapomenuté části Evropy. Postava Drákuly nás provázela celým naším putováním, naráželi jsme na jeho stopy ve všech místech a městech, která jsme během našeho pobytu navštívili. Předobrazem pro jeho postavu mu byl Vlad 3., který byl v patnáctém století 3x Valašským knížetem a který proslul hlavně jako neohrožený bojovník proti Turkům. Byl však velmi krutý ke svým nepřátelům, přezdívalo se mu "napichovač", protože své nepřátele likvidoval napichováním na kůly.

Tyto praktiky se naučil u sultánova dvora v Konstantinopoli, kde žil jako malý chlapec v zástavě, kam ho dal jeho otec po dohodě s Turky. Naučil se tam turecky, poznal způsoby boje, jejich mentalitu a toho potom využil v boji proti této rozpínavé armádě. Byl hodně krvelačný a dokázal z boje vždy nepozorovaně zmizet, a proto mu nepřátelé přisuzovali nadpřirozené vlastnosti. Tolik o Drákulovi, vlastně Vladovi 3. - Tepešovi. Tepeš znamená v rumunštině Napichovač.

Vyjeli jsme z Holešova ve středu po dvacáté hodině a po průjezdu Slovenskem, Maďarskem a transylvánskými Alpami jsme časně ráno dorazili do města Segesvar, zařazeného na seznamu UNESCO - rodného města Vlada Tepeše - Drákuly. Po prohlídce města, ochutnávce výborné zmrzliny, kafíčka nebo jejich točeného piva Ursus (medvěd), následoval přejezd do historického centra Sedmihradska - Brašova. Je to jedno z nejhezčích měst Rumunska, se středověkými hradbami pod horou Tampa. Na tuto horu jsme vyjeli lanovkou a malou procházkou jsme se dostali k nápisu BRAŠOV. Nápis se tyčí na svahu vysoko nad městem a nahradil původní nápis STALIN z padesátých let minulého století. Po ubytování jsme vyrazili ještě jednou na prohlídku večerního města a výbornou večeři v hospůdce nedaleko našeho hotelu, kde připravovali vybrané pochoutky na roštu a rozlévali jejich dobré víno, vše za příznivé ceny.

Další den nás čekala návštěva tajemného, temně proslulého Drákulova hradu Bran. Hrad stojí na vysoké skále a je v soukromých rukou německého šlechtického rodu, kterému pověsti o upírovi zajišťují velké množství návštěvníků z celého světa, a tím i nemalé zisky.

V sobotu ráno jsme opustili útulný hotel a vydali jsme se na zážitkovou cestu po transfagaršské silnici. Je to jedna z nejmalebnějších silnic na světě, v členitém horském masívu Fagaras s nejvyšší horou Rumunska Moldoveanou (2544 m n.m.) a s neopakovatelnými výhledy do úchvatných horských údolí. Bohužel přívalové deště a povodně ze začátku června zapříčinily sesuvy půdy, a proto jsme vyjeli jen k hrázi unikátního přehradního jezera Vindaru. Měli jsme v plánu vyšlapat 1400 schodů k hradu Poenari, kde žil hrabě Drakula se svou manželkou. Tato ze strachu před Turky skočila do dravé řeky pod hradem, a následně hrabě se svou družinou zmizeli tajemnou chodbou do bezpečí. Návštěva hradu nám však byla znemožněna všudepřítomnými medvědy - byl tam zákaz vstupu. Dvě naše spolucestující mědvěda dokonce i viděly. Protože zrovna přišla bouřka a s ní docela velká sprška, uvítali jsme místo toho posezení v kolibě.

Před večeřem jsme dorazili do starobylého hlavního města transylvánských Sasů Sibiu, zařazeného rovněž na seznamu UNESCO, s mnoha architektonickými skvosty, ve kterém je pohřben syn legendárního hraběte Drákuly. Ve městě se konaly nějaké slavnosti, všude hrály různé hudební skupiny, viděli jsme průvod zvláštních bubeníků a dokonce přijela, převážně dívčí, kapela na kolech. Bylo vidět, že Rumuni se umí opravdu dobře bavit. Ani se nám nechtělo odjet na ubytování do nedaleké vesničky. Po opulentní snídani v ceně zájezdu jsme naložili zavazadla a vydali se směrem k domovu. Po cestě nás však čekaly ještě dva zážitky. Napřed pohádkový hrad Hunedoara, jeden z největších hradů Evropy, kde byl Vlad třetí Sepeš vězněn pro své kruté skutky.

Poslední naše zastávka byla v metropoli Transylvánie - Temešváru, městě, kde začala rumunská revoluce v prosinci 1989. Na rozdíl od nás při ní zahynulo přes 1000 obětí, mezi nimi ženy i děti. Dnes se Rumunsko rychle zotavuje a je vidět na každém kroku, že členství v EU jim prospívá. Mezi nějvětší investory do průmyslu patří Francouzi. Sami jsme se mohli na každém kroku přesvědčit, že naše představa o životě v této krásné krajině byla mylná.

Rumunsko - po stopách hraběte Drákuly

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více