Život s kontrolorem. Čím delší, tím horší

Kam jdeš? Jak dlouho tam budeš? Co pořád v té dílně děláš? O čem jste si tak dlouho povídaly? To ti cesta z obchodu trvala celou hodinu? Ptám se, protože se o tebe bojím. To jsou typické věty partnerů kontrolorů.

Jedná se o muže stejně jako o ženy a projevují se v každém věku. Ovšem čím je život s kontrolorem delší, tím nesnesitelnějším se stává.

V případě vztahových kontrolorů platí, že lidské vlastnosti se ve stáří zvýrazňují. Není to tak, že žena, která v mládí žárlila a kontrolovala každý partnerův krok, se ve vysokém věku změní v tolerantní dámu, která svému muži poskytuje neomezený životní prostor. Ne, naopak se z ní stane kontrolorka ještě větší. V dnešní době plné nových možností se kontrolorům velmi daří.

Agentura NMS Market Research před časem provedla průzkum, který měl za cíl zjistit, nakolik Češi kontrolují svým partnerům mobilní telefony. Vyplynulo z něj, že dvě třetiny Čechů sice věří tomu, že je partner nepodvádí, a považují vztah za kvalitní, ale přesto téměř třicet procent přiznalo, že občas zkontroluje partnerův mobilní telefon. Výrazně častěji to přiznávaly ženy. „Ze své praxe mohu potvrdit, že ženy i muži partnerům a partnerkám do mobilu koukají. Často to časem přiznají i ti, kteří zpočátku tvrdí, že by něco takového nikdy neudělali,“ uvedla sexuoložka Laura Janáčková.

Právě mobilní telefony a počítače jsou pro kontrolory velkými pomocníky.

„Můj manžel ví, jakou mám číselnou kombinaci pro vstup do mobilu. Já vím, jakou má on. Nikdy mě nenapadlo, že bychom jeden před druhým měli něco tajit. Jenže jsem zjistila, že mi pročetl esemesky. Vím to, protože se mě na jednu věc zeptal způsobem, který naznačoval, že ví něco, co se jinde nemohl dozvědět. Prostě šlo o jednu věc, o které jsem si psala s kamarádkou, a na sto procent vím, že naši esemeskovou korespondenci četl. Dost mě to šokovalo,“ vypráví jednašedesátiletá Kamila. Kamarádka jí na to říká: „Buď ráda, znamená to, že Jiří žárlí, že i po třiceti letech, co jste spolu, se zajímá, co děláš.“

Kamila to vidí ale takto: „Čím je Jiří starší, tím více mě kontroluje, řekla bych, že až omezuje. Nedávno jsem se zdržela u dcery. Napsala jsem mu zprávu, že přijedu až kolem desáté večer. Pak jsem se dozvěděla, že mě hledal v kavárně, do které občas chodím s přáteli. On mi prostě nevěřil, že jsem u dcery, a chtěl si zkontrolovat, jestli mu nelžu a nesedím v restauraci. Sám tam přitom se mnou chodit odmítá, i když dříve jsme do společnosti chodili.“

Právě přílišné kontrolování partnerů je jednou z ukázek psychického týrání. Je dokonce zařazeno na seznam příkladů, podle něhož si lidé mohou ujasnit, zda se jich psychické týrání ze strany partnera či partnerky netýká. „Lidé si někdy neuvědomují, že jsou doma psychickému týrání vystaveni. Stává se, že ho považují za zájem ze strany partnera či partnerky, a proto ho dlouho tolerují,“ říká policejní psycholožka Ludmila Čírtková.

Typický příklad? Žena vyhubuje svému muži pokaždé, když domů přijde později. Co je to později? Zkrátka později, než v přesně vymezený čas, který určila. Přehnané? Ale ne. „Moje bývalá partnerka mi dokonce odměřila, jak dlouho mi trvá cesta z práce domů. Měla stopnuto, jak dlouho jdu z fabriky na autobus, jak dlouho jede a jak dlouho pak jdu domů. Byla velkorysá, protože jsem měl desetiminutovou toleranci plus minus. Snášel jsem to půl roku. Zpočátku mi to přišlo k smíchu, pak mi došlo, že s takovou ženou přece nemůžu žít. Raději jsem pak byl deset let sám, než jsem si našel další vztah. Vlastně jsem se podvědomě bál, že mě zase ženská bude kontrolovat, tak jsem ani žádnou nehledal,“ vypráví třiapadesátiletý Honza.

Téma kontrola ze strany partnera je častým námětem diskusí, ale i vážných debat v psychologických ambulancích. Vztahová terapeutka Megan Bruneaová na toto téma vydala publikaci, ve které uvádí: „Zpočátku se zdá být super, že vás partner či partnerka chce mít stále na očích a vše o vás vědět. Zdá se, že je to opravdu láska, že vaše životy jsou propojeny v jeden. Ale časem to začne být otravné. A čím je člověk starší, tím hůře to snáší.“

Za kontrolováním bývá často skryt opravdový zájem o druhého člověka, ale velmi často také zakrývá vlastní pochybnosti, nejistotu, snahu někým manipulovat, zkrátka nespokojenost s vlastním životem. Sebevědomý vyrovnaný člověk totiž nemá důvod přemýšlet nad tím, proč je jeho partner na rybách s kamarádem a co tam asi tak právě teď dělají. Jinými slovy: Je opravdu na rybách? Je tam opravdu jen s kamarádem? Je tam ještě někdo? Nějaká žena? Co ta sestra jeho kamaráda, která s námi byla jednou na výletě? Vypadala dobře a s manželem se dlouho bavila. Kolik jí asi je? Určitě je mladší než já. Že bych se na ně k té řece zajela podívat? Jako že jdu náhodou kolem? Vsadím se, že tam vůbec nebude. Tak kde, sakra je?

Ano, ke kontrolování patří bohatý nekonečný proud asociací. A nemysleme si, že když je člověku třeba šedesát, najednou ten proud ustane, zmizí. Vůbec ne. Mnohdy dostává nové podoby, ale jedno se nemění: Pod kontrolou se žije špatně ve třiceti stejně jako v sedmdesáti.

Život s kontrolorem. Čím delší, tím horší

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více