Touhy v těle skryté,
věty rozpačité
vždy, když se shledáme,
o své pravdě víme,
i když nebloudíme,
stejně ji hledáme.

Kámen vzduchem sviští,
končí v propadlišti,
kdo z nás je bez viny,
a pak na útěku
přebrodíme řeku
pro úsměv jediný.

Tikot hodin v sále,
láska ve finále,
v ulitě nesmělé,
i když ve tmě žije,
stejně neukryje
svou pečeť na čele.