Naslouchat je podle mne něco jiného než poslouchat. Poslouchat můžeme rádio, hovor lidí v tramvaji, zpěv ptáků, dokonce ticho. Někdy se ta slovesa používají synonymicky: „Ty neposloucháš, co ti říkám“. Naslouchat znamená umět mlčet. Být empatickým partnerem v rozhovoru. Aby z něj nebyly dva nezávislé monology. Umím mlčet. Umíte naslouchat?
Občas zkouším naslouchat i sám sobě a pravidelně bloudím. Jinak rád naslouchám i poslouchám. Bohužel mi do toho leze moje 50% nedoslýchavost. Věro, tebe ale budu slyšet i úplně hluchej. Pěkná úvaha.
Někdy také trochu naslouchám, jen se mi snad ještě nikdy nepodařilo zjistit, jestli mé naslouchání tomu, kdo mi něco chtěl sdělit, aspoň trošku pomohlo.
Již několik let většinou mlčím a naslouchám. Naslouchám co mi říkají ptáci při ranní procházce parkem, naslouchám tichu, byť to zní paradoxně, naslouchám svým vnitřním myšlenkám, šumění deště. Dívám se a naslouchám!
Myslím si, že naslouchat umím. Často mám ve společnosti pocit, že každý chce mluvit sám a skáče komukoliv do řeči a nenechá ho/jí domluvit. Vnímám to jako nezájem o toho člověka, který chce něco sdělit.