Malta - 2. díl: Mosta, Mdina, Rabat, Golden Bay

Čtvrtek 4. 4. 2019, 2. den

Spolu s kamarádkou Mílou jsme využily pohodlí vyhlídkového poschoďového autobusu Hop On Hop Off. Dvoudenní jízdenky na dva různé okruhy jsme měly zajištěné již z domu přes internet se slevou. Po prvním přívětivém dnu se počasí předvedlo hodně nepříjemně. Ochladilo se a dokonce začalo pršet.

Pro jistotu jsme se usadily ve spodním patře, kam na nás déšť nemohl. Obdržely jsme sluchátka, zvolily vyhovující jazyk a snažily se porozumět. Na Maltě je úředním jazykem maltština a angličtina. Pro turisty byl k dispozici v těchto autobusech výběr z osmi jazyků (češtinu byste hledali marně). Pro nás bylo první zajímavou zastávkou okružní jízdy ostrovem město Mosta.

MOSTA se pyšní Dómem, někdy zvaným Rotunda
Jde o farní kostel Panny Marie, který byl vybudován z pískovce v letech 1833 – 1857. Kupole sice není nejvyšší, ale zato má úctyhodný průměr 39,6 metrů, a tím se řadí mezi největší evropské chrámové kupole. Zakoupily jsme si vstupenky za 5 Eur, které umožňovaly prohlídku celého chrámu, včetně výstupu po schodech na střechu Dómu a rovněž do vnitřního ochozu pod kopulí. Na této stavbě maltského architekta Giorge Grogneta de Vassé je zvenčí patrná jeho inspirace římským Pantheonem. Střechu jsme brzy opustily, žádný výhled do daleka se nekonal. Z oblohy visela mračna, hustě pršelo.
O to více času jsme strávily uvnitř Dómu.

Kupole má působivý reliéf v bílé, modré a zlaté barvě. Je úžasné hledět z výšky na oltář a jednotlivé kaple s bohatou výzdobou. V sakristii je k vidění ještě jedna neobvyklá relikvie. Je to věrná, ale zmenšená replika bomby. Takový typ prolétl 9. dubna 1942 střechou chrámu, avšak jako zázrakem puma nevybuchla. Událost stará 77 let je místními dodnes považována za Boží zázrak. Jiná verze mluví o tom, že dělníci v plzeňské Škodovce sabotovali výrobu těchto zbraní pro válčící Německo, a zrovna do této pumy neumístili rozbušku, čímž zachránili město Mostu, aniž by tušili, kde měla bomba vybuchnout.
Za hodinku jsme nastoupily do dalšího „HOP HOPU“ - červeného autobusu stejné společnosti a pokračovaly do města Mdina.

MDINA je úplně jiná, než ostatní maltská města
Množství tajemných uliček připomíná působení Arabů, kteří se tu objevili v 9. století. Název pochází od slova medina, což v arabštině znamená čtvrť uvnitř hradeb. Ve středověku byla hlavním městem celé Malty. První obrannou zeď tu však zbudovali již okolo roku 1000 př. n. l. Féničané. Zvolili si strategické místo na kopci, zdaleka viditelné ze všech stran.

Turisté si nyní mohou prohlížet zajímavosti při jízdě kočárem (karrozin), autobus by se do úzkých uliček nevešel. My jsme šly raději pěšky, přestože náš autobus měl zastávku přesně vedle stanoviště kočárů. Prošly jsme přes most nad příkopem, který má nyní parkovou úpravu. Za ním je brána, pak další, a to už se nám tajil dech z té neopakovatelné atmosféry, která volně plyne uvnitř hradeb. Tiché, kamenné uličky nás dovedly ke Katedrále sv. Pavla. Klenba je zdobena výjevy ze života tohoto světce, na podlaze se blýskají mramorové náhrobky významných šlechticů a duchovních. V sousedství katedrály stojí také architektonicky krásné paláce dřívější aristokracie.

Hned za hradbami Mdiny se rozkládá město RABAT
Autobus zastavil u nejcennější místní památky DOMUS ROMANA, která je Archeologickým muzeem. Skrývá v sobě pozůstatky bývalé římské rezidence z 1. st. př. n. l. Sloupy, které jsem si tam vyfotografovala, jsou původní a rovněž mozaika na podlaze. Vedle dalšího kostela (opět sv. Pavla) jsou schody vedoucí k jeskyni. Tam uprchl v roce 60 n. l. apoštol Pavel po ztroskotání lodi se zajatci u břehů Malty, a zde obracel obyvatelstvo ke křesťanské víře. Pozoruhodné a rozsáhlé jsou sousední katakomby, pocházející z 3. století. Procházely jsme nepředstavitelnou spletí chodeb vytesaných do skály, nahlížely do malých kobek a krčily se v přítmí příkrých schodů. Úplně celé katakomby jsme ani neprošly. Jakmile to bylo možné, odebraly jsme se ven a vracely se k dalšímu autobusu. Naplánovaly jsme si spolu s kamarádkou záslužnou odměnu za to celodenní historické „pátrání“. Byť to bylo velmi zajímavé, tak už si program žádal změnu. Zbytek dne jsme se rozhodly strávit u moře, v zátoce s líbivým názvem Zlatá.

GOLDEN BAY – Zlatá zátoka
Písek zlatavě zářil, byla to opravdu nádhera, ale trvala jen chvíli. Když se opět zatáhla obloha – dnes již po několikáté. Znovu se ochladilo, idylická podívaná se pomalu vytrácela. Jediná Míla měla odvahu jít si v tom chladnu (15 stupňů) namočit aspoň nohy. Ostatní turisté jen zírali, mobily i foťáky cvakaly, kamery natáčely. Ono také bylo co. Odvážná Míla je „holka - krev a mlíko.“ I přes vydatné pocákání až do pasu, od valící se studené vlny, Míle úsměv na rtech neztuhl. Šla jsem se společně s ní sušit do restaurace. Venku totiž začalo doslova lejt jak z konve. Od oběda ve Mdině nám již trochu vyhládlo. Výborná káva a višňový dort byly dobrou tečkou za dnešními zážitky. Počasím jsme se nenechaly rozhodit. Z okna restaurace jsme měly výhled na moře, a když přijel náš „Hop-Hop bus,“ tak jsme do něj dnes naposledy nahopsaly a spokojeně se vracely na večeři a na noc do Balluta Bay.

První díl vyprávění najdete zde.

Co můžete očekávat příště? Rybářské městečko Marsaxlokk, cestu k Modré jeskyni, pozůstatky megalitických chrámů…