Byla jsem nevděčná,
měla jsem v sobě přání,
být s tebou skutečná,
a ne jen do svítání,
můj stesk tě nerušil
a touha byla v dáli,
tys ani netušil,
že rty se neusmály.

Jsem asi nevděčná,
a to je velká vada,
zábava báječná
mě k tanci nenabádá,
váza je bez kytky
a v duši pocit viny,
jak tvoje polibky
s dotykem pavučiny.

I když to kdekdo ví,
že tvoje není moje,
nevděk je zdánlivý
jak moře bez příboje,
motýli odletí
a čas se k zemi sklání,
bezradné objetí,
to není milování.