To nejsem já,
kdo nasype ti
písek do očí,
kdo vyčkává,
až svět se k tobě
zády otočí.

Rozmarný den
a jako cukr
hříčky lákavé,
kdy teskný sen
ti s proudem smíchu
z duše vyplave.

To budu já,
kdo maže stopy
v písku ztracené,
kdo přiznává,
že místo Ano
občas říká Ne.

Noc toulavá
a matné štěstí
stále blíž a blíž,
tak to jsem já
a ty se se mnou
ráno rozloučíš.