Na hotelovém portálu jsme našly apartmánový hotel v Tatranské Lomnici, který stojí přímo na stanici tatranské železnice, spojující Poprad se Starým Smokovcem. Trochu jsme měly obavu, aby nás nerušil v noci provoz vláčků, ale ty v noci nejezdily. Hotel Renomal, kde jsme bydlely, byl nově rekonstruovaný a každá jsme měla své soukromí. Cesta z Plzně do Popradu není také moc náročná, protože z Prahy jezdí vlak Regiojet až do Popradu.

Tatry nás uvítaly odpoledním deštíkem a dokonce i silným hřměním, jak se zpívá "Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijú". Ale asi to bylo blýskání se na lepší časy, protože od dalšího rána až do odjezdu svítilo sluníčko a bylo nádherné počasí. 

Naše první cesta směřovala na Štrbské pleso. Bohužel jsme si ale vybraly trochu špatný temín, v době našeho pobytu  na Slovensku se konaly dva státní svátky a to Den Slovenského národního povstání a pak 1. září - Den slovenské Ústavy. Slováci tedy měli čtyři dny volna, a tak všude bylo neuvěřitelné množství turistů, vláčky naprosto totálně narvané a cesta okolo plesa spíše připomínala korzo na Václavském náměstí v Praze.

Druhý den  jsme se proto rozhodly, že pojedeme na celodenní výlet do blízkých termálních lázní Vrbov. V informační kanceláři v T.Lomnici nám milá slečna detailně popsala autobusové spojení do lázní a skutečně vše fungovalo, jak má. V termálních lázních Vrbov se nachází geotermální voda, která je považována za jednu z nejlepších minerálních vod ve střední Evropě. Voda má blahodárný vliv na pohybový a dýchací systém, nervovou soustavu, kůži a srdečně cévní ústrojí. Pohoda a příjemná relaxace v bazénech je také navozena výhledem na panorama tatranských štítů. V nedaleké Kolibě jsme poobědvaly místní specialitu - brynzové halušky.

Další den jsme se rozhodly, že navštívíme  Hrebionek, který leží v nadmořské výšce cca 1300 m. Vláčkem jsme dojely do Starého Smokovce a odkud jsme pak pokračovaly lanovkou na Hrebionek. Je zajímavé, že nejvýznamnější host Hrebionku královna Alžběta II. otevřela v r. 2008 jednu z bezbariérových cest v TANAPu. Lze po té cestě dojít až k Raienerově chatě.

Poslední den pobytu jsme věnovaly návštěvě Popradu, kde jsme navštívily místní muzeum a nakonec si zaplavaly v Aquacity parku.

Bohužel zpáteční cesta z Popradu do Plzně už nebyla tak prima, protože v Žilině jsme nestihly přestup na vlak do Prahy z důvodu rekonstrukcí na trati a musely jsme jet oklikou přes Ostravu. Tím jsme ani neměly místenky na vlak, a tak jsme neustále řešily, kam si sednout. A tak "dobité baterky" jsme si vybily a vrátily se domů bez energie.

Příští rok pokud budeme zdravé, opět se do Vysokých Tater vrátíme. Máme ještě hodně co poznávat a už jen pobyt v tak krásném prostředí nás nabíjí pozitivní energií.