Čekala jsem
na lásky vzplanutí,
kdy ztratím dech
a není vyhnutí,
kdy objetí
už není pouhý sen
a cit je víc,
než mnohdy unesem.

Čekaly mě
jen schůzky dočasné,
kdy padne chlad
a oheň uhasne,
kdy ruce tvé
mi tváře pohladí
a jisker pár
se v trávě usadí.

Já čekám dál
jak dítě před spaním
a pohádkám
se dodnes nebráním,
ať oheň náš
se znovu rozhoří,
vždyť oba dva
jsme lásky autoři.