Když se starší dámy učí od svých dospělých dcer

Většinou bereme jako samozřejmost, že matky předávají své zkušenosti a dovednosti dcerám. Ale co to obrátit. Mohou se starší dámy něco naučit od svých dospělých dcer?

Čím je člověk starší, tím více se role mezi rodiči a dětmi mění. Postupně se z dětí stávají ti, kteří pečují, starají se, radí, kárají.

"Mami, dávej na sebe pozor."
"Mami, nezvedej to, pomůžu ti."
"Mami, tohle se pro tebe nehodí."

Tyto a jim podobné věty přece starší dámy slyší od svých dcer často. Některou štvou, některá je bere jako milý projev pozornosti svých dětí, jiná je ihned po vyslechnutí pouští z hlavy. Někdy ale neškodí se nad slovy a zvyklostmi "našich mladých" zamyslet a pokusit se něco z nich zaimplantovat do našich životů.

Zkusili jsme vytvořit seznam toho, co obvykle dospělé dcery považují za běžné a jejich mámám seniorského věku by rozhodně neuškodilo občas udělat.

1. Samota na veřejnosti
Dnešní ženy mladého a středního věku považují za zcela běžné jít si samy sednout do kavárny či restaurace. Prostě mají chvíli času mezi nákupy, pracovními schůzkami či jinými povinnostmi, tak si někde dají kávu, čaj, zákusek či oběd. Samy. A vůbec jim nepřijde něco divného na tom, že je žena sama v restauraci. Jejich mámy ale říkají: Nemám s kým ani jít na kafe. Přece nebudu sedět v kavárně sama. To se nehodí, aby žena někam šla sama. Ano, kdysi dávno možná bylo považováno za nepatřičné, aby žena chodila sama do restaurace, ale dnes na tom opravdu nic divného není. Šedesátnici, která si dá u stolečku na zahrádce před kavárnou sama něco dobrého, přečte si u toho časopis nebo jen tak kouká po kolemjdoucích, dnes opravdu nikdo za ženu lehčích mravů považovat nebude. Takže skoncujme s předsudkem, že když jsme se ocitly shodou životních okolností samy, znamená to, že musíme jen samy sedět doma.

2. Zvědavost
S přibývajícími roky ubývá zvědavosti. Převažuje pocit, že už jsme všechno zažily, že nás nic nepřekvapí. Takže vaříme stejná jídla, kupujeme si léta stejný časopis, stejný typ oblečení.

Naše dcery však experimentují, zkoušejí to, co je nové, co viděly v reklamě, o čem četly. Zkusme to také. Zeptejme se dcer: Co jsi o víkendu vařila? Nevíš o nějakém novém zajímavém receptu? Neznáš nějaké zajímavé internetové stránky nebo nový časopis?

3. Lehkomyslnost
Jedna šedesátiletá dáma často kárá svou třicetiletou dceru, že je příliš lehkomyslná. "Ty se nebojíš, že tu svou hypotéku nebudeš schopna splácet, když přijdeš o práci?" ptá se jí často. "Nebudu si předem představovat špatné situace, když nenastaly a třeba nikdy nenastanou. Proč pořád maluješ čerta na zeď,? zlobí se její dcera. Jistě, starší lidé mají více životních zkušeností a mnohé nejsou úplně dobré, ale faktem je, že mnohdy jsou zbytečně opatrní, úzkostliví, podezíraví. Pokusme se od našich dcer naučit troše lehkosti v přístupu k problémům, zejména k těm, které vůbec nenastaly a objevují se pouze v našich představách.

4. Mírný binec
Všimněme si, že většina dnešních třicátnic se příliš nestresuje tím, že nemá umytá okna, lesknoucí se koupelnu a bezchybně vyleštěnou skleněnou desku na stole. Naopak jejich matky jim často říkají: "Nepotřebuješ pomoct s úklidem? No teda, ty tvoje okna vypadají, kdy jsi je myla naposledy? Co si o tobě sousedky pomyslí?" Mladším ženám je mnohdy úplně jedno, co si o nich sousedky pomyslí. "Nestíhám," řeknou na tyto výtky svých matek, pokrčí rameny a místo toho, aby slunečný víkend strávily mytím oken, vyjedou si na výlet do přírody. Naopak starší generace má vsugerováno, že kvalita ženy jaksi souvisí s čistotou její podlahy, oken, nábytku, celého domova. Možná to tak dříve bývalo. Pokud někomu dělá uklízení radost, nechť uklízí. Pokud však sedmdesátnice balancuje na štaflích a čtyřikrát do roka myje okna především proto, aby si sousedky nemyslely, že je špindíra, třeba by se tyto její obavy rozplynuly, kdyby si všimla, že její dcera myje okna jednou ročně a je jí úplně jedno, zda a co si o ní někdo myslí.

Děti si umí poradit...

O dnešní generaci mladých lidí se říká, že je poněkud sebestředná, pohodlná, zkrátka, že myslí především na to, aby se měla dobře. Nejsou to ale přesně ty věci, které by měly patřit do života lidí, kteří už jsou na světě déle? Vždyť právě ti, kteří už něco zažili a nevědí, kolik času jim ještě zbývá, by se měli mít dobře, nevytvářet si v hlavách starosti s problémy, které vlastně ani neexistují a nestarat se, co si o nich kdo myslí. Je těžké si to přiznat, ale v některých směrech si naše děti opravdu umí s životem poradit lépe než my.

Když se starší dámy učí od svých dospělých dcer

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více