Řeknu ti do spaní,
že jsem přec tvoje milá,
i když čas uhání,
já jsem se nezměnila.

Řeknu ti v polotmě,
že hledám světlo tvoje,
které se nehmotně
vkrade mi do pokoje.

Řeknu ti v rozpacích
to, co mi příliš nejde,
že touha není hřích
a nikdy neodejde.

Řeknu ti bez řečí,
že déšť mou duši kropí,
a co mě vyléčí,
to mnozí nepochopí.

Řeknu ti vše, co chceš,
možná jen řeči plané,
víc lásky nenajdeš
v obálce potrhané.