Jdu sama dál
a otevírám dveře,
tichounké vrznutí
mé kroky provází,
tmy plný sál,
když sahám po důvěře,
nikdo mě nenutí
jít cestou nesnází.

Jdu do dveří
a tiše našlapuji,
zmateně pozdravím,
jak k sobě zvaný host,
tma nevěří,
že úzkost ve mně bují,
slova si připravím
jen sobě pro radost.

Jdu ve spěchu
a trochu podle zvyku,
smích, co se nehodí,
se ke mně přidává,
jdu bez dechu,
však s štěstím na jazyku,
když slzy přebrodí
má duše bolavá.