V dnešní den, kdy jsme se bolestně loučili s Karlem Gottem, jsem si vzpomněla na jednu dávnou historku ze své rodiny. 

Když vyšla LP deska "Láska bláznivá", bylo naší dcerce pět let. Už tehdy docela hezky zpívala a všechny naše gramodesky také více či méně úspěšně doprovázela svým zpěvem. Gotta jsme měli velmi rádi, a tak jeho "Láska bláznivá" u nás zněla často. Moc jsme se s manželem pobavili, když naše malá Zdenička se vždy postavila ke gramu a s Karlem procítěně zpívala... proč se mi láska bláznivá, proč se mi stále vyhýbá... 

Je to už 50 let a pamatuji si to velmi dobře. Také jsem jí to připomněla, ona si to už nepamatuje. Zasmály jsme se obě.