Skrýváš se za oknem
mých nesplněných přání,
nahlížíš do dveří
mých tajných myšlenek,
namísto jásotu
jen letmé pousmání
a místo jistoty
hrst pouhých domněnek.

Bělostné závěje
a žár se s chladem střídá,
citová záplava,
že není kam se hnout,
a moje myšlenky,
jimž láska napovídá,
do tváře duše tvé
snaží se pohlédnout.

Až najdu to, co mě
v paměti trochu zebe,
nezměrnou důvěru,
ticho a božský klid,
pak zmizí rozbroje
a v sobě potkám tebe,
jen dveře otevřít
a můžem vykročit.