Pocity - dva jsou víc než jeden

Marta vídala Petra denně v práci. Občas spolu řešili pracovní věci, ale o minulé sobotě se ani jeden z nich nezmínil. Martu to mrzelo, ze společně strávených hodin měla dobrý pocit. Ale na druhé straně ji vůbec nenapadlo, že by něco mohla říci ona. Ve čtvrtek vzala Petra na jednání s první účetní firmou. Schůzka byla konstruktivní a věcná. Marta musela uznat, že jí Petr při jednání významně pomohl. Cestou zpět se zastavili na společný oběd. A teprve tam se trochu rozpovídali. Nejdříve o snímcích ptačího stromu. Marta se pochlubila, že má fotky mnohem lepší než obvykle. Určitě je může použít jako domácí úkol do fotokurzu a tuší, že by s nimi mohla mít i úspěch. Tu nejlepší si vytiskla a má ji připíchnutou na stěně v kanceláři. A o víkendu má domluvené další focení s "děvčaty" z kurzu. Mají v plánu zajet na Kuks a udělat fotoreportáž z vinobraní. Petra tato informace viditelně zarazila. A pak se přiznal, že si představoval, že stráví alespoň kousek víkendu společně. Jen se mu práce zdála důležitější než plánování vlastního času a včas se Marty na víkend nezeptal. Marta si všimla, že dokonce trochu posmutněl. Nakonec se domluvili, že si v pátek odpoledne půjdou společně zaplavat do bazénu a pak se trochu vypotit do sauny. Saunu vlastně navrhla Marta. Pokud nikam neodjížděla na víkend, chodila tam v pátek odpoledne téměř pravidelně. Byla to pro ni jakási odměna na konci pracovního týdne.

V pátek ani jednoho z nich naštěstí nic v práci nezdrželo, a tak se dostali do bazénu docela brzy. Přesněji řečeno, Marta už měla uplavané dva bazény, když zaregistrovala Petra, jak schází do haly po schodech. Rozhlížel se, ale neviděl ji. Nebo ji nepoznal, protože měla vlasy svázané do culíku? Když doplavala na konec bazénu, chytla se u startovacího bloku a zamávala na něj. Konečně ji zpozoroval, vlezl do vody a doplaval k ní. A vylíčil jí, jak bloudil spletí šaten a chodeb k bazénu. Jednak byl v tomto vodním světě poprvé, jednak si sundal brýle a neměl s sebou kontaktní čočky. Bazén byl naštěstí skoro liduprázdný, a tak si mohli pořádně zaplavat i trochu nevážně zablbnout. Petr občas předstíral, že ji dobře nevidí, a zkoušel se jí pod vodou dotýkat. A Marta se občas uhnula, ale jen tak, aby se neřeklo. Trochu zadýchaní nezvyklou aktivitou se pak přesunuli pro jistotu ruku v ruce do sauny.

Pobyt v sauně střídaný s pravidelným ochlazováním a relaxací na lehátku je pro změnu zklidnil. Po relaxaci si místo večeře dali společně jednu pizzu a pivo. Všechno se jim zdálo nové a nevšední. Je fajn nebýt sám a mít se s kým podělit. Nejen o jídlo. Večerním městem šli po náplavce podél řeky směrem k místu, kde Marta bydlela. Ale čím víc se blížili ke konci cesty, tím více jim řeč vázla. Marta věděla, že je teď řada na ní. "Jestli chceš, můžeš zůstat u mě. Odjíždím zítra až v půl desáté," řekla tak trochu s otazníkem v očích. Podíval se na ni a odpověděl: "Rád."

Odpadlo loučení před domovním vchodem, rychle prošli chodbou a Marta odemkla dveře svého bytu. Vešli do předsíně, Petr odložil jejich sportovní tašky a pověsil na věšák obě svléknuté bundy. Martu zezadu objal a políbil ji na krk. Marta tušila, že něco takového přijde, ale teď se jí zastavil dech. Způsob, jak ji Petr objal, evokoval myšlenku na nedávný nepříjemný zážitek. Netušila, že by se jí takovýmto způsobem mohlo nedávné přepadení připomenout. Rychle se otočila k Petrovi čelem a vzala ho kolem pasu. Bylo to tak lepší, nepříjemný pocit naštěstí rychle odplouval pryč. I Petr byl chvíli zaražený, netušil, proč sebou tak trhla. Hladil ji po vlasech a pak se ji odvážil znovu políbit. Tentokrát už to bylo v pohodě, Marta reagovala podle očekávání. Líbali se vášnivě a užívali si spoustu nových a příjemných doteků. Petr náhodou zavadil hodinkami o její gumičku ve vlasech, ta sklouzla a zazářila Martina hříva rozpuštěných polodlouhých vlasů. Byli stále ještě v předsíni, když mu Marta rozepla knoflík na džínách a otevřela dveře do ložnice. Milovali se rychle a naléhavě. "Promiň, že jsem tak spěchal, " omlouval se tiše "ženy jsem se nedotkl už mnoho let. " Marta si našla pohodlnější połohu a přitulila se k němu. "Bylo to fajn." zašeptala. Byli příjemně unavení a rychle usnuli.

Martu probudilo až denní světlo za oknem. Večer zapomněla stáhnout žaluzie. Opatrně se protáhla a zadívala se na spícího Petra. Tahle zblízka si ho ještě neprohlížela. Měl krátce ostříhané, docela pravidelně prošedivělé vlasy, malou jizvu nad pravým obočím a na tváři rašící strniště. A u kořene nosu měl legračně otlačená místečka od brýlí. Jednu ruku měl rozhozenou na stranu směrem k ní. Večer, když ji hladil, se zdála měkká a hladká, ale na denním světle byla jeho ruka docela upracovaná. Potichoučku opustila postel a po špičkách odešla do sprchy. Potřebovala si ještě umýt a usušit vlasy, než odjede. Petra patrně probudil zvuk fénu. Nakoukl do koupelny. "Dobré ránko Martí, jsem rád, že jsem tě našel i bez brýlí. Netušíš, kde bych je mohl mít?" "Asi ještě v tašce, večer jsi je vůbec nepotřeboval." poradila mu za všech okolností praktická Marta. Za chvíli se znovu objevil v koupelně i s brýlemi. "Večer jsem tě vnímal jinak než očima, ale teď se ti potřebuju podívat do očí." řekl, když ji objal a přitáhl k sobě. Marta se usmívala, bylo jí to víc než příjemné. Jen kdesi vzadu v hlavě jí proběhla myšlenka, že by se spíš měla připravit na dnešní výlet.

Ranní souznění zmrazilo zvonění mobilu kdesi v předsíni. Tenhle vyzváněcí tón Marta neznala, byl to Petrův telefon. Neochotně a možná i s předtuchou něčeho nepříjemného ho vyndal z kapsy bundy. Stačil krátký pohled na displej. Volala mu dcera. Objevila, že večer nepřišel domů, a přes všechny náznaky to odmítala pochopit. Petrovi bylo trapně. Nakonec jen mlčky držel telefon. A měnil výraz ve tváři. Marta radši odešla do kuchyně a začala připravovat snídani. Mlčky ji snědli a posmutněle se rozloučili. Nastal čas návratu do všední reality.

Pocity - dva jsou víc než jeden

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více