Ranní obloha dávala tušit, že i v listopadu může přijít krásný den. Optimistická předpověď meteorologů se začala naplňovat. Během jízdy vlakem jsem pozorovala, jak sluníčko rozzářilo husté lesy Vysočiny, a paprsky se procházely po loukách. Větřík rozechvěl listí stromů, které mě svým mihotáním přilákaly na mimořádnou módní přehlídku.

Strýček Podzim financoval paní Přírodě barevné róby pro javory, duby, buky, břízy a další stromy. Jen smrky a borovice zůstaly ve svých zelených uniformách. Však taky proč by se měly měnit, když jim to tak sluší? Stačí, že z jehličí se vysvlékají do naha nestydaté modříny!

Za okny vlaku defilovaly stovky modelek a modelů.  Vánek jim roztančil kštice a sem tam nechával spadnout některý list, podobně jako vypadávají k podzimu života i lidské vlasy. Vůbec to ale nebyla smutná podívaná – naopak, byla to radostná jízda podzimní krajinou. Jela jsem do Hlinska v Čechách.

Hlinsko je menší městečko, s necelými deseti tisíci obyvatel. Protéká jím řeka Chrudimka. Když se vydáte od nádraží dolů k řece, nemůžete minout BETLÉM. Je zde plno roubených domečků z druhé poloviny 18. století. V nich žili v minulosti četní řemeslníci. Především to byli hrnčíři a tkalci. Některé domky byly opraveny, a v roce 1995 se část tohoto souboru stala Památkovou rezervací lidové architektury (společně s dalšími stavbami ve skanzenu na Veselém Kopci, vzdáleném odsud přibližně
9 km). Betlém je přístupný celoročně, více informací získáte v Informačním centru, které sídlí přímo v jedné z těch roubených chaloupek zde, v Betlémě.

Svými fotografiemi vás zvu na malou procházku tímto hezkým městem. Ještě dám dobrý tip na oběd. Občerstvit se můžete ve velmi příjemné a útulné Restauraci U tvrze. Ta se nachází hned pod Poděbradovým náměstím. Za návštěvu stojí určitě kvůli dobrému jídlu i pití, pěkným dekoracím a příjemné a pohotové obsluze. Mně tuto restauraci doporučila místní pošťačka a já jsem jí za to vděčná. Mohu tuto restauraci doporučit s radostí  i vám, kteří se náhodou do Hlinska vydáte.