Když jdete k zemi

Byl jsem v létě jedním ze 180 cestujících na palubě Boeing 737, kteří se chtěli dostat z řeckého Korfu do Prahy. Byl to let QS1117 společnosti Smartwings s odletem 10. června ve 22:25. Pár nás bylo po lodní přepravě z jižní Albánie a těšili jsme se, jak po mnoha hodinách čekání, popocházení, posedávání a postávání ve 28 st. Celsia poletíme domů. Na odletu jsme měli jen asi půl hodiny zpoždění, lidi ze zvláštních linek do Brna a do Ostravy na tom byli hůř, dostali 1,5 – 2,5 hodiny navíc.

Uspokojení nás přešlo asi po dvaceti minutách po startu, kdy se již začala ztrácet světélka pevniny a my se dostali na letovou hladinu asi 12 km nad mořem. V tuto chvíli nám kapitán letadla oznámil asi toto: „Vážení cestující, protože se nám v systému objevila závada, vracíme se zpátky na letiště. Děkuji vám za pochopení.“ Letadlo otočil a letěl zpátky na Korfu. Závada za letu, která brání v pokračování - už se vám to stalo?

Protože celý personál mluvil jen anglicky (a řecky, šlo o řeckou posádku), většina cestujících tomu ani nevěnovala pozornost. My jsme si s manželkou samozřejmě vyměnili pár vět, ale shodli jsme se, že je lepší se vracet, než letět dál se závadou. „Snad doplachtíme a kapitán ve tmě najde letiště,“ vtipkoval jsem.

Přistáli jsme, avšak drželi nás v letadle. Tam se teplota brzy vyšplhala přes 35 stupňů a lidé začali být nervózní. Nejdřív se rozplakaly malé děti a cestující nechápali, jak mohou rodiče vzít na takovou cestu jednoroční dítě. Pak začali mátožně vstávat nejstarší lidé, zpocení a brunátní. Personál otevřel jen dveře, na plochu jsme vystoupit nesměli. Pak se mi s někým dalším podařilo prosadit, aby pro nás přijel autobus a odvezl nás celých 400 metrů k letištní budově. Vystoupili jsme a čekali v hale, avšak už asi po půl hodině nás začali svolávat zpátky.

„Letadlo je připraveno k odletu. Prosíme, nastupte,“ hlásili. Avšak lidé k letadlu nešli. Shlukli se do obrovského davu 180 osob a křičeli, že letět s tímhle letadlem odmítají. Nejčastější bylo: Nevěříme jim. – S tím už nepoletím. Letadlo s poruchou?! – Copak řecký mechanici dokážou opravit letadlo za půl hoďky? – Odmítáme letět. Dejte nám jiné letadlo! – A proč letíme s řeckou posádkou? My chceme českou. – Boeing 737?! Dva teď spadly, naposled v Etiopii a všichni jsou mrtví! – S vámi nikdy nepoletíme. – Ať sem přijde kapitán.

Byl to blázinec, děsný rachot, rozezlený dav křičel a hrozil. Jeho mluvčím se stal mladý muž, a když se objevil řecký kapitán letadla, překládal, co říkal. Avšak ve dvou případech to přeložil nepřesně nebo neúplně, a proto jsem ho opravoval: „Kapitán neřekl jen to, že letadlo je už v pořádku, ale taky to, že to vlastně žádná skutečná závada nebyla, že to byla vadná samotná kontrolka, jen to světýlko.“ Avšak lidé se chtěli hádat, bouřit a zlostně na mě koukali.

Vtom se objevil zástupce Smartwings, český mladík, který hned začal všechno tlumočit do češtiny. Znovu opakoval, že o nic nejde, i ta závada, domnělá závada, byla odstraněna, letadlo je ve výborném stavu. „S vámi nikdy nepoletíme!“ řval dav. „My vám nevěříme. Chceme jiné letadlo a českou posádku.“

Přesně v tento okamžik vystoupil jeden starší muž do popředí a vykřikl. „Já s nimi poletím.“

Měli byste vidět, jak se na něho naráz obrátily všechny ty zlostné tváře. Jak se zamíhaly paže a pěsti. Muž se davu lekl a raději se stáhl zpátky mezi ostatní lidi. Český delegát mezitím marně opakoval kapitánova slova. Avšak k tomuto muži přišly dvě dvojice. „My taky chceme letět.“ a „My jsme rozhodnutí s nimi letět.“ Muž jim řekl: „Chvilku počkáme a pak se společně prodereme skrz ty zástupy tamhle na druhý konec, ke dveřím, jimiž se vychází k letadlům.“

Skutečně tam za pár minut přešli a vyžádali si otevření dveří, aby mohli sejít k autobusu, který je odveze k letadlu. V té době se delegát poradil s kapitánem a pak zvolal: „Vážení, naše letadlo je zcela v pořádku a může odstartovat. Kdo s námi nechce letět, tak tomu vyložíme zavazadla a může použít jiný spoj.“

My jsme mezitím vyšli s první skupinou a sedli si do autobusu. Bylo nás asi osm. Netrvalo ani dvacet minut a skoro všech 180 lidí přišlo taky. Jen asi 5 lidí, dvě mladé dvojice a jedno dítě, zůstalo v hale. Byli to ti, kteří se už po příletu rozčilovali v letadle a kategoricky říkali, že do toho letadla už znovu nesednou.

Trvalo pak snad dvě hodiny, než se podařilo oddělit jejich zavazadla. V naprosté tmě zřízenci nejdřív vyložili úplně všechna zavazadla, rozprostřeli je kolem letadla a pak s baterkami v ruce (čelovky neměli) hledali zavazadla těch pěti lidí. Tím jsme nabrali ještě větší zpoždění, takže místo o půl jedenácté jsme vylétali někdy po půl třetí ráno.

Než jsem na zpáteční cestě usnul, věnoval jsem vzpomínku těm pěti, kteří „statečně“ zůstali na Korfu. Co je asi čeká, ty voly? To si myslí, že půjdou k pokladně a dostanou lístek na další letadlo? Kdy a čím poletí domů? Byl to charterový let. To znamená žádná pravidelná linka. Nebudou vědět, která společnost a která cestovní kancelář tam uspořádá příští lety, jak je budou kontaktovat a zda vůbec bude místo pro zpáteční cestu. Neměli nic. Teď se musí ubytovat v nějakém hotelu, to určitě nebude levné. A nebudou tam jednu noc, budou tam třeba několik dní, než jim dojde, že se z Korfu žádným českým letadlem nedostanou. Podniknou zoufalou cestu do Atén, aby se dostali někam do Frankfurtu nebo Paříže a odtud si budou zajišťovat cestu domů. Kolik asi mají peněz na kartě, když se pustili do takového dobrodružství? Chtěli být obezřetní, neriskovat, nebo si chtěli prosadit svou a ukázat se. Jsou třeba zvyklí protestovat v obchodě či v restauraci, když se jim nelíbí, co koupili. Ale tady hrubě podcenili důsledky svého rozhodnutí neletět s námi. Takže jsem jim to škodolibě přál. Způsobili obrovské zdržení a potíže všem ostatním cestujícím (v Ruzyni jsme přistáli, zrovna když se rozednívalo.)

Už jsme přistávali, když mě napadlo něco, co jsem neuskutečnil, avšak co mohlo napadnout jiné cestující i samu leteckou společnost. Protože jsme odletěli s takovým zpožděním, měli bychom nárok na obrovskou finanční kompenzaci. Podle nařízení EU bychom měli dostat zpět plnou cenu letenky. Plná cena letenky, to je minimálně takových 1500 Kč krát skoro 180 osob, to se blíží celkové částce 1 milion 200 tisíc korun. To by nám vyplatily Smartwings. A co myslíte, že by udělaly? No, pochopitelně by tuto částku soudně vymáhaly od těch pěti nemehel (pardon, čtyř - páté bylo dítě). Protože kdo zavinil, že se na Korfu překročil časový limit? Způsobilo to až to vykládání zavazadel, bez něho bychom odletěli v časovém limitu a kompenzace by nebyla žádná nebo malá. Tak tohle mě napadlo, avšak u nápadu skončilo. Byl jsem rád, že to dopadlo dobře, že kapitán měl rozum a vrátil se, i když reálné nebezpečí asi nehrozilo. Vlastně mu to také přikazovaly předpisy.

Avšak to hlavní pro můj návrat byly dvě věci: 1. že zůstat o půlnoci na Korfu bez prostředků, bez informací, bez ubytování atd. mě docela děsilo, 2. že když je kapitán ochoten letět tím samým letadlem, tak komu jinému důvěřovat víc, že se bezpečně vrátíme?

Foto: Pedro Aragão, Wikimedia Commons

Když jdete k zemi

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více