Večer jako jiný,
čísi hlasy v dáli,
unavené stíny
na nás naléhaly,
k čemu dlouhé věty,
stačí Milá, Milý,
dva rozdílné světy
k sobě přistoupily.

Byly tu tvé ruce,
někdy bez ostychu,
tlukot tvého srdce
vnímala jsem v tichu,
touha zas a znova
nabízela rámě,
láskyplná slova
řekla vše i za mě.

Sny se občas pletou,
čas si v koutě hoví,
žádnou krásnou větou
lásku nevysloví,
kdo má na tom vinu,
zbytečně se ptáme,
v doprovodu stínů
sami uléháme.