Pod podobným názvem jsem vás v září informovala o  této možnosti. Ráda bych vám prozradila, jak tato akce dopadla.

21.prosince  ráno nastoupili bohumínští  senioři do autobusu .Cestou  jsme přibrali zájemce z Rožnova pod Radhoštěm, pak v Olomouci seniory z Jeseníku a společně se těšili na to, co nás v příštích dnech bude čekat. Na místě nás už očekávali senioři z Prahy.

Po ubytování, uvítání a slavnostní večeři nás čekalo milé překvapení. Přišla nám zahrát dudácká kapela. Z nás spadla cestovní únava a rádi jsme se k dudákům přidali společným zpěvem. Byl to opravdu velice hezký večer.

Druhý den -  22.12. - byl cestovatelský. Dopoledne jsme zamířili na prohlídku vánočních trhů v Norimberku.  Hezky vyzdobené, svařákem provoněné náměstí pod hradem jsme si se zájmem prohlédli. I když trošku poprchávalo, pršelo nám vlastně štěstí. V pohodě jsme se vrátili večer zpět, abychom se mohli těšit na další den.

23.12. jsme ráno zamíříli na zámek Zbiroh. Ten leží v krásné krajině křivoklátských lesů  Byl to původně první český šlechtický hrad ze 12.století. Časem byl přestavěn na novorenesanční zámek. Je rovněž nazývám zámkem tří císařů. Všechny nás velice okouzlil. V průvodci zámku bylo poznat,,že touto prací opravdu žije. Velice fundovaně vyprávěl i odpovídal na jakékoliv otázky. A my byli spokojeni.

Odpoledne někteří zůstali v hotelu, jiní odjeli  na vánoční trhy do Plzně. A měli možnost trhy srovnávat. Tady jsme se ujistili, že platí „jiný kraj, jiný mrav“.

24.12  byl dnem svátečním. Dopoledne jsme zdobili napečené perníčky a dozdobovali vánoční stromeček. Mnozí si prošli malebné městečko, jiní se těšili na pohádky v televizi. Vánoční oběd se skládal z husté česnekové polévky a čočky na husto s vejcem a okurkou, abychom prý viděli zlaté  prasátko.

Večer při vstupu do jídelny jsme byli velice mile  překvapení. Nádherně slavnostně přichystané stoly, puštěné koledy, rozsvícený stromeček a zapálené svíčky na stolech. To vše přivodilo opravdovou slavnostní atmosféru. K večeři jsme dostali hustou rybí polévku, bramborový salát a na výběr řízek z kapra nebo vepře. Nechyběl ani moučník. Rozdali jsme si malé dárečky, zavzpomínali, popovídali si. A tím večer neskončil.

Kdo nebyl unavený, ospalý a měl zájem, mohl nastoupit do autobusu. Tím nás pan vedoucí odvezl do kostela Povýšení Panny Marie v Rožmitále pod Třemšínem. Plný kostel lidí z blízkého i dalekého okolí s úctou poslouchal ČESKOU MŠI VÁNOČNÍ  "Hej, mistře…“ Jakuba Jana Ryby  z roku 1796. Byla určená pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, plný zvláštního svátečního kouzla.

Když jsme se o půlnoci vrátili do našeho hotelu, nikdo se necítil unavený, zklamaný či otrávený. Každý zářil štěstím. A za tuto  pomyslnou třešničku na dortu jsme panu vedoucímu velice děkovali.

Další den byl zcela odpočinkový. Měli jsme si o čem povídat a plánovat další společné zajímavé akce.

Když jsme 26.12. odjížděli domů, celkem jsme litovali, že pobyt netrval déle.