Opravdu byste chtěli být znovu mladí?

Opravdu byste chtěli být znovu mladí?
Ilustrační foto: pixabay.com

Zvláště ve zralém věku se začíná do našeho každodenního myšlení vkrádat řada nových otázek, co a jak bude dál. Někteří dokonce celkem oprávněně uvažují i o nemocech a konci života.

Jiní naopak vzpomínají na minulost a vybavují se jim různé pozitivní zážitky. Byli jsme ale opravdu šťastnější? Bylo to dřív lepší? Zkrátka, chtěli bychom být zase mladí? A pokud ano, tak jak mladí, v jakém věku? 

Začněme u dětství. Někteří tvrdí, že to byly nejšťastnější roky, kdy jsme byli zcela bezstarostní a nenesli celkem za nic zodpovědnost. Ale přijde na to. Někdy bývá dětství tak trochu nadhodnoceno. Bylo to období, kdy jsme museli ráno vstávat a chodit do školy, učit se i to, co nás nebavilo, a dělat úkoly. Ne pro každého to bylo období snadné a příjemné. Mnozí nežili v příliš dobrých sociálních podmínkách. Někteří museli i jako děti dost tvrdě pracovat.

A co puberta? Bylo to vzrušující období, spojené s objevováním širšího světa, vlastního těla a jeho změn, mezilidských vztahů. Někdy však s sebou neslo určité vyčlenění z kolektivu, nejistotu, kam patřím, zklamání, revolty a změny vztahů k dospělým.

Pak tedy mladý dospělý věk, dvacet, třicet. pravda, život byl už o něco jednodušší. Ukončili jsme školy, získali práci, většinou se s někým seznámili, měli děti. Objevilo se mnoho radostí a naopak starostí, ať už finančních nebo osobních, často spojených se společenským vývojem u nás. Nevydařené vztahy, neuspokojující práce, malé ocenění a pochybnosti o svých minulých rozhodnutích.

Ve středním a ještě vyšším věku se už člověk celkem zná, své silné i slabé stránky, nutná omezení, únosné kompromisy, ale i rezignace. U žen nastává s obavami očekávaná menopauza, která ve skutečnosti nemusí mít zdaleka žádný drastický průběh. Pomalu nám dospěly děti a máme mnohdy ještě staré rodiče. Pro někoho je to možná nejvíc stresující období.

A co nyní, v našem současném věku šedesát a (mnohdy podstatně) více? Úvahy, jak se kdo cítí a co by vlastně chtěl, jsou velmi individuální a nepochybně souvisejí s kvalitou dosud prožitého života. Někdo říká, že by se chtěl stále jen cítit jako nyní, v 65 letech. Jiní prohlašují, že jsou rádi, že prošli všemi etapami tak, jak  byly. Další konstatují, že by se chtěli vrátit do mládí, ale mít dnešní zkušenosti a pohled na svět. Jenže to právě nejde, to by byl podvod!

A co vy, chtěli byste být mladší, a kolik? Které období vašeho života pro vás bylo nejsnadnější či nejhezčí a naopak? Závidíte dnešním mladým, že ještě mají život před sebou?

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
34 komentářů
Karel Petřík
Rozhodně mladým nezávidím, že mají život před sebou. Nikdo netuší jaký bude. Někdo ho bude mít nádherný jiný smutný. Záleží na tom jak se k životu postaví a jaké budou mít také štěstí. Já si v životě užil své, dobré i zlé a nevidím důvod proč bych měl na tomto světě dál okounět. Jediné co mě těší když mám ještě sílu a mohu pomáhat nějak druhým. Při mé bídě a smůle už v životě asi nic hezčího nezažiju než doposud. Leda by se o to postarala má dcerka svými ještě ani nezapočatými vnoučaty. Na materiální hodnoty já kašlu. Ty mě neoslovují. Stačí mně zdraví, střecha nad hlavou, teplo, mít co do úst a mít někoho rád.
Karel Petřík
Jako dítě jsem neměl hezké dětství. Pro mne bylo nejhezčí období když se mně narodilo dítě a mohl jsem se těšit z jeho radostí, to bylo pro mne nejhezčí období mého života. Dnes si mnoho mladých lidí tuto radost nevědomky odsouvá na dobu kdy už dítěti nebude moc po chuti, že má tak staré rodiče.
Zdenka Jírová
Ani nevím, které mladší období by jsem chtěla vrátit. I když bylo mládí krásné, mělo i své stinné stránky, vždy po něčem krásném následovalo temnější období - nemoc, úmrtí rodičů, starost o děti. Jediné, co bych si přála, abych měla svoje kosti mladší alespoň o 20 let.
František Matoušek
Abych pravdu řekl moc dlouho jsem se nerozmýšlel a říkám ANO. Chtěl bych se vrátit do doby, kdy jsme se poznali s manželkou. Jí bylo 20 a mě 25 let. Vůbec by mě nevadilo, že jsme nic neměli, ale byli jsme plni lásky a ideálů. Co hlavní, měli bychom před sebou ještě 54 let, které jsme spolu již prožili a ty dnes před sebou určitě nemáme. A jestli závidím mladým? Závidím, i když vím, že je určitě nečeká lehká doba, ale vždyť my jsme to také neměli lehké(50-tá léta, okupace v r. 1968 a následná normalzace atd). My jsme žili za ostnatými dráty, oni mohou dnes "vyletět" kam se jim zachce. Přeji všem mladým(tím i našim vnučkám a pravučkám) šťastný život.
Marie Měchurová
Měla jsem velmi bohatý život, je to dáno mojí dobrodružnou povahou a touhou po nových zážitcích. Nejkrásnější bylo období po naší svatbě - budování hnízda a výchova dětí. Jsem i ve stáří hodně šťastná a přeji všem mladým aby to tak v budoucnu taky měli. Každý ale pro to musí hodně udělat. Nejdůležitější je tolerance a láska k lidem....
Naděžda Špásová
Dnešním mladým vůbec nezávidím, budou na tom hůř než my. Mladá bych být nechtěla, neměla jsem to moc jednoduché. Se stářím se začínám smiřovat, ale zatím mi to moc nejde. (✷‿✷)
Květuše Pinkasová
Ani nemusím přemýšlet, nechtěla... Co kdyby to bylo někdy nějak jinak. Mám pocit, že život je jak film. Srandičky, někdy smutné i tragické epizody a další pokračování. Hodně vzácných už chybí a hodně jich tu ještě není. Nikdo by si ale neměl dovolit Vám nic přerušovat a brát...
Jana Hošková
S velkým zájmem jsem si přečetla všechny vaše příspěvky a překvapilo mne, že téměř všichni by nechtěli být znovu mladí...proč, vždyť je to tak lákavé...ale dali jste i na to odpovědi a musela jsem s vámi souhlasit. Taky bych netoužila zopakovat si znova svůj život. A kdyby byl jiný, co když by byl horší, těch možností je bezpočet, proč by mohl být...a tak taky souhlasím, že bych nechtěla být nutně znova mladá. Ale co bych chtěla - abych se ve zdraví dožila ještě hodně let a nebyla ze mne seschlá, nerudná babka. Chtěla bych zažít ještě své pravnuky ale...budou oni ještě stát o mne ? Nedělám si iluze - na světě je to dobře zařízeno. Nikdo jiný ještě skutečně zatím nic lepšího nevymyslel... :-))
Jindra Hubačová
Zuzko, děkuji za pěkný článek. Odpověděla bych stejně jako Jana K.
Karel Boháček
Já tedy ano ! Bohužel ale co doba - nebude hůře ?
Marie Doušová
Zuzko je to docela zajímavý článek . Každý si asi někdy položil otázku, co by dělal, kdyby byl dnes mladý a plný síl. Ne , nechtěla bych být mladší , ani si zopakovat nějaké období za svého života. Nebylo to vždy snadné ,ale byl to můj život a tak jsem ráda , že ještě dnes dokážu pomáhat svým dětem, vnukům a starým lidem. Nic bych neměnila a chtěla bych popřát všem seniorkám a seniorům hodně zdraví do dalších let a hlavně žádné staré nepříjemné vzpomínky, ale jen to hezké a věřit ,že stáří je jen další etapa našeho života.
Jana Šenbergerová
I kdybych nechtěla, vím, že budu. Zdaleka jsem nevyčerpala svůj potenciál, ale vím, že jsem se posunula o chlup výš na spirále nekončícího bytí. Jsem ráda, že jsem se dožila stáří, dokonce mě docela těší, že tělo začíná vykazovat nepřehlédnutelné znaky chátrání, aspoň mě nebude trápit, až ho budu muset odložit, abych si časem mohla opatřit nové. S odstupem vidím, že všechno, co jsem považovala za špatné, bylo k mému prospěchu. Žiji nejhezčí období tohoto života, protože už vím, co stojí za námahu, a čím nemá smysl se zabývat, natož jakkoliv se trápit. Jsem vděčná všem, kteří mi k tomuto poznání dopomohli, nebo stáli při mně, i když mi moc nerozuměli. Dnešním mladým nemám co zavidět. Oni už se většinou budou jen prodírat labyrintem dnešního světa a s obavami stárnout, zatímco já s radostí očekávat změnu, přestože nevím, jaká přesně bude. Nerada plánuji, přesto pracuji na tom, aby byla k lepšímu. Takže návrat do mládí nebude pro mě podvodem, ale zcela zákonitou záležitostí.
Anna Potůčková
Každý věk má své + a -. Myslím si, že jsem spokojená tak jak to je, zpět bych určitě nechtěla, neboť jsem spokojená přítomností. Článek se mně líbí Zuzko!
Alena Tollarová
Žila jsem tak, jak jsem žila. Někdy to bylo veselejší, někdy náročnější. Nemám se za co stydět. Mladým nezávidím, vrátit bych se nechtěla. Stačilo by mi ještě nějakou tu chvíli podržet současný stav :)
Eva Mužíková
Pro mne byly asi nejlepší mé čtyřicaté a padesáté roky. Ale vrátit zpět bych je nechtěla. Nyní by mi stačilo mít tak asi o šest let méně, abych si ještě opatřila čtyřnohého kamaráda.
Věra Ježková
Souhlasím s Janou, že název článku je sugestivní. I kdyby byl neutrální, odpověděla bych stejně: NE. Mé dětství ani puberta nebyly zrovna procházka růžovou zahradou. Zopakovala bych si jedině čtyři roky studia jazyků na VŠ – to bylo nejhezčí období mého života. Mladým jsem nikdy nezáviděla – když už někomu, tak starším, že se dožili vyššího věku.
Margita Melegova
Ani nahodou, kdyby mi to nekdo nabidl tak bych ho hnala, dobre i zle stacilo a opacko bych nechtela za nic na svete.
Zdenka Soukupová
To je tedy otázka! Nevím, asi bych nechtěla. Možná je to tím, že jsem díky bohu celkem zdravá, tak si nemám na co stěžovat. Ale kdyby to přece jen šlo, chtěla bych prožít o pár let víc s manželem, který zemřel předčasně.
Danka Rotyková
Znovu bych mladá být nechtěla a rozhodně dnes mladým nezávidím. Můj život byl už od dětství samá povinnost a dost často i strach, až když jsem v dospělosti získávala svým přičiněním zkušenosti, strachů jsem se zbavila. Ale každodenní povinnosti, jako u většiny žen, zůstaly až do důchodu. Žádná velká zábava. I ty dovolené bývaly náročné, a to jsme si chtěli odpočinout. Takže ne, jsem spokojená s tím co je. Přála bych si ale zdraví a sílu, abych byla až do posledního dne soběstačná.
Soňa Prachfeldová
Čas neoklameme. Chtěla a nechtěla, asi etapu, když jsem měla děti malé, to bylo krásné období. Nebylo to snadné, ale patřilo k nejhezčím. Nezávidím a nezáviděla jsem nikomu nic. Dnes žiji tak, jak mi to moje poměry dovolují , jsem šťastná, že ještě se mohu věnovat svým koníčkům úměrně své vitalitě a také trochu pomoci, když je zapotřebí.
Hana Nováková
Zuzko, snad ani už bych v dnešní době nechtěla být mladá, snad jen proto že jsem byla zdravá a veselá. Dnes díky nemocem je to horší, často na své dětství, mládí a dospělost vzpomínám a to jak v dobrém, tak i ty horší období. Vše je dočasu, jak říkala babička B.Němcové a nebo v písni K. Gotta - nic na světě není bez konce. Tak asi tak, jen ten konce ať je ještě tak za dvacet let.. to bych si moc přála, ale to ví jen Bůh...
Jitka Caklová
"Odříkaného chleba největší krajíc", to platilo, platí a platit bude a je dobré vědět, že "každý jsme strůjcem svého štěstí", ať se to někomu líbí, nebo ne. Každý nechť má svůj úhel pohledu :-)
Jana Kollinová
Název článku je natolik sugestivní, že po jeho přečtení mě jako první napadlo ANO. Proč ne? Proč lidé toužili nalézt elixír života, toužili a touží po nesmrtelnosti, reinkarnaci nebo věčné blaženosti? Čas zastavit nelze a na otázku odpovím trošku z jiného úhlu pohledu. Vím, že nechci být přestárlá a bezmocná.
Jitka Chodorová
Každé období života má svá specifika, ale i dobré a horší chvíle. Já osobně bych preferovala své mládí a období plodnosti, protože jsem se přistihla, že začínám loudit na vnucích svá další pravnoučata. Měla jsem zatím to štěstí, že jsem mohla vidět vyrůstat všechny své vnuky, a teď i pravnučku. Na druhou stranu jsem hodně zdravotně omezena, věk takový mě až tak netrápí, pokud o něm nepřemýšlím. Takže po mládí zas tak netoužím, ale zdravíčko by se hodilo, abych mohla s mými blízkými ještě prožít nějakou tu plnohodnotnou chvíli.
Lenka Kočandrlová
Mně by stačilo být tělesně mladá,tak na 40.Zbytek ať zůstane,jak je. Všechny etapy života měly něco dobrého a něco,nač je lepší zapomenout.Nyní mám největší svobodu za život,dělám jen to,co se mi chce dělat.Už nemusím myslet na všelijaké starosti,stres zmizel,zbylo jen těšení se ze života.
Dana Puchalská
Asi bych dlouho váhala. Ano některé kapitoly mého života byly super. Na některé jsem radši zapomněla, nestály ani za zlámanou grešli. :-( Ale,... Kdybych mohla, tak bych vrátila čas do doby před cca 25 roky. :-) Bylo to super období. Ale být zase ve věku, kdy bych se měla rozhodnout co dělat, to ne. To radši zůstanu v současné době.
Eva Kopecká
Ne. nechtěla. Protože jsem se pořád za něčím hnala a zbytečně. Až dodělám základku. Až dodělám střední. Až skončím nástavbu. Až odrostou děti. Až se muž změní a nenechá naši rodinu komandovat od tchánů. Až zryju těch x šílených arů na zahradě, kterou jsem převzala jako drsnou planinu. Pořád nějaké až. Dřina, honička, starosti. V práci, kterou dělám celý život, je to čím dál horší. Víc povinností, víc papírování, větší problémy co se týče mezilidských vztahů. Já jsem teď, pár let před důchodem, snad nejspokojenější. Nikam se neženu, každý den si užiju, nikdo mi nechybí...a ani nepřebývá.
Jitka Caklová
No abych řekla svoji pravdu, tak dokud jsem žila život, aby se mnou byli spokojeni druzí, řeknu to expresívně, "stálo to za prd".
Jitka Caklová
Zatím jsem reagovala na titulek a teď jdu číst článek, za který Ti Zuzko předem děkuji a vím proč :-)
Jitka Caklová
Proč znovu mladá?, vždyť se stará necítím a nakonec, život je přece koloběh. Život v naší domácnosti se odehrává na třech patrech, o třiceti devíti schodech. Absolvuji je někdy vícekrát, někdy méněkrát, často i po dvou. Naučila jsem se žít přítomností, tady a teď. Ani v mládí jsem neměla tolik energie a chuti do života, kolik mám dnes. Vím, o čem můj život je ♥

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?