Jiní naopak vzpomínají na minulost a vybavují se jim různé pozitivní zážitky. Byli jsme ale opravdu šťastnější? Bylo to dřív lepší? Zkrátka, chtěli bychom být zase mladí? A pokud ano, tak jak mladí, v jakém věku? 

Začněme u dětství. Někteří tvrdí, že to byly nejšťastnější roky, kdy jsme byli zcela bezstarostní a nenesli celkem za nic zodpovědnost. Ale přijde na to. Někdy bývá dětství tak trochu nadhodnoceno. Bylo to období, kdy jsme museli ráno vstávat a chodit do školy, učit se i to, co nás nebavilo, a dělat úkoly. Ne pro každého to bylo období snadné a příjemné. Mnozí nežili v příliš dobrých sociálních podmínkách. Někteří museli i jako děti dost tvrdě pracovat.

A co puberta? Bylo to vzrušující období, spojené s objevováním širšího světa, vlastního těla a jeho změn, mezilidských vztahů. Někdy však s sebou neslo určité vyčlenění z kolektivu, nejistotu, kam patřím, zklamání, revolty a změny vztahů k dospělým.

Pak tedy mladý dospělý věk, dvacet, třicet. pravda, život byl už o něco jednodušší. Ukončili jsme školy, získali práci, většinou se s někým seznámili, měli děti. Objevilo se mnoho radostí a naopak starostí, ať už finančních nebo osobních, často spojených se společenským vývojem u nás. Nevydařené vztahy, neuspokojující práce, malé ocenění a pochybnosti o svých minulých rozhodnutích.

Ve středním a ještě vyšším věku se už člověk celkem zná, své silné i slabé stránky, nutná omezení, únosné kompromisy, ale i rezignace. U žen nastává s obavami očekávaná menopauza, která ve skutečnosti nemusí mít zdaleka žádný drastický průběh. Pomalu nám dospěly děti a máme mnohdy ještě staré rodiče. Pro někoho je to možná nejvíc stresující období.

A co nyní, v našem současném věku šedesát a (mnohdy podstatně) více? Úvahy, jak se kdo cítí a co by vlastně chtěl, jsou velmi individuální a nepochybně souvisejí s kvalitou dosud prožitého života. Někdo říká, že by se chtěl stále jen cítit jako nyní, v 65 letech. Jiní prohlašují, že jsou rádi, že prošli všemi etapami tak, jak  byly. Další konstatují, že by se chtěli vrátit do mládí, ale mít dnešní zkušenosti a pohled na svět. Jenže to právě nejde, to by byl podvod!

A co vy, chtěli byste být mladší, a kolik? Které období vašeho života pro vás bylo nejsnadnější či nejhezčí a naopak? Závidíte dnešním mladým, že ještě mají život před sebou?