Mám v očích zatmění,
i slzy jsou teď černé,
ač cit mě konejší,
že k štěstí patří víc,
když zvolna pohřbívám
své básně nepřeberné,
své touhy včerejší
na křídlech holubic.
Mám v duši ohně žár
a city jasně planou,
vzpomínky nejzazší
se v slunce přetaví,
ne, není zamčeno
před láskou nečekanou,
srdce se povznáší
jak oblak bělavý.
7
komentářů
Helenka Vambleki
8.4.2020 18:52
Deset hvězdiček!!!
Jan Zelenka
8.4.2020 18:29
Krásně poetické, Zuzko.
Jitka Hašková
8.4.2020 12:42
Zuzko, děkuji, jako obvykle, za překrásnou báseň.
Hana Nováková
8.4.2020 09:45
Zuzko, už jsem psala, obdivuji ty, kteří umí básnit. Tato opět povedená propojuje dle mého soudu smutnění a toužebné očekávání láska na obláčku. Určitě někdy ten obláček pustí svoji milostnou touhu...
Dana Puchalská
8.4.2020 09:42
Zuzano, to je moc krásná báseň. Ostatně jako vždy. Děkuji.
Marie Doušová
8.4.2020 09:27
Jen tak se vznášet na obláčku lásky by bylo krásné. Zuzko moc krásně vyjádřené.Dík.
Anna Potůčková
8.4.2020 09:06
Zuzko co dodat? U každé Tvé básničky člověk jen žasne, jak nádherné a plné citu i pocitů jsou Tvé básně!
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
Aktuální anketa
Jste vášnivými čtenáři? Kolik knih přečtete za rok?