Láska je soutok řek,
šum deště nebo víc,
tajemný úplněk,
jindy jen půlměsíc,
pár dávných pověstí,
bylo či nebylo,
vzpomínka na štěstí,
které se rozlilo.
 
Z pláče jdu do smíchu
bez vážných důvodů,
s dupotem, potichu,
stoupám tu do schodů,
kroky se zastaví,
nohy jsou znavené,
těžkost se vyplaví
jak písek z kamene.

Láska je objetí,
nesmělý další krok,
není to prokletí,
není to monolog,
láska je víc než host,
jejž nikdo nečeká,
má věčná přítomnost
s podobou člověka.