Ze studny bezedné
jsme nápoj lásky pili,
a co dřív bylo Ne,
v Ano jsme proměnili,
ze stromu nadějí
kradli jsme sladké plody,
smáli se raději
namísto nepohody.

Když touha vykvete,
lásky se věčné zdají,
stromy jsou staleté,
plody však opadají,
čas žízeň odhání
u studny místo stráže,
a voda ze dlaní
napojit nedokáže.