Marta - nad Tatrou sa blýská

V předcházejícím příběhu se objevila nová osoba - Linda, bývalá Petrova kolegyně z práce. Setkání vypadalo jako náhodné, ale Petr dobře tušil, že bude mít pokračování. Linda se ozvala po několika dnech znovu a chtěla se sejít. Ideálně v Praze, ale to Petr odmítl. Přistoupila tedy na to, že přijede za ním. A jako důvod uvedla, že má pro něj zajímavou nabídku, kterou nechce projednávat po telefonu. Petr dost neochotně souhlasil. Nabourávalo mu to jeho klid a rozhodnutí, že se svou pracovní minulostí nechce už nikdy zabývat. O schůzce tentokrát řekl předem i Martě. Pro jistotu.

Marta si krátila čekání na Petra zaléváním zahrady a občasnou kontrolou trouby, kde se pekla kuřecí stehna se zeleninou. V hlavě se jí převalovalo těch pár informací, které se postupně dozvěděla o Petrově předcházející práci. Z nich se ale nedalo usuzovat na něco zvláštního. Sám Petr jí hned na začátku naznačil, že by se o detailech odchodu ze svého posledního zaměstnání radši nebavil. Ale časem mu nějaká ta informace vyklouzla, a tak Marta tušila, že z bývalé firmy odešel za dost dramatických a nepříjemných okolností. Proto je dost zvláštní, že se ho někdo snaží po čase znovu kontaktovat.

Petr se ze schůzky s Lindou vrátil dokonce dřív, než se dopeklo maso v troubě. Jako by ho přitahovala domů ta nádherná kořeněná vůně. Vypadal, že je v pohodě, a hned se hrnul ke stolu. Na jídlo ale museli ještě pár minut počkat, a tak se Marta dozvěděla ještě před večeří, jak celá schůzka proběhla. Linda Petrovi nabídla významnou pozici v jedné zahraniční firmě nedaleko Prahy. Nabídka to byla docela lukrativní, samozřejmě za pražské peníze. Ale musel by se rozhodnout co nejdříve. A navíc v jakémsi podtónu nabídky vytušil, že tahle nabídka nemá jen kladné stránky, ale že by to bylo něco za něco. Nestálo mu za to, aby se snažil dozvědět víc. Linda ho přesvědčovala dost urputně, bylo vidět, že se dobře připravovala. Střídavě byla milá a úlisná, pragmatická i prohnaná. Petr její nabídku odmítl prakticky hned s tím, že se do Prahy už vracet nechce. A trval si na svém, i když mu Linda servírovala další a další výhody. Rozešli se téměř ve zlém. Linda supěla, že si ji Petr ani pořádně nevyslechl, a to se do téhle díry vláčela až z Prahy. A Petra dodatečně mrzelo, že ke schůzce vůbec svolil. Snad jí dost jasně řekl, že už se s ní nikdy sejít nechce. A mluvit už o tom také nechce.

S chutí se oba pustili do voňavých kuřecích stehen s nádherně křupavou kůrčičkou. A letní podvečer si osvěžili lahvinkou dobrého bílého vína. Jakoby z nich spadlo neviditelné napětí. A při skleničce přišel Petr s nápadem, který Martu hodně překvapil. Mohli by společně vyrazit na dovolenou do Vysokých Tater. Petrův kamarád z vejšky tam má penzion a nedávno se mu ozval, zda by nechtěl přijet. Tedy pokud by Martě nevadilo, že tam jezdíval se svojí ženou. To Martě nevadilo, na existenci jeho ženy v Petrově životě si už zvykla. Spíš si nedovedla sama sebe představit v horském terénu. Šplhat někde po skalách kvůli dobrému výhledu? Nebyla si jistá, zda na to má.
"Tobě se můj nápad asi moc nelíbí, viď? " zeptal se Petr mlčící Marty.
"Pořádně jsi mě překvapil, vlastně spíš zaskočil. Jak tě znám, určitě budeš běhat po horách. Netuším, jestli bych to zvládla. Byla jsem v Tatrách jen jednou, a to jsem byla hodně mladá. A už tehdy jsem toho měla dost. Nějak mě to neoslovilo. Radši bych byla někde u vody." přiznala se Marta.
"Neboj, to zvládneš. Vždyť máš letos za sebou dobrý trénink na kole a jsi v kondici." přemlouval ji Petr. Moc stál o to, aby s ním jela. Chtěl s ní sdílet pěkné zážitky a tohle byl právě jeden z nich. Nakonec ji strhl svým přesvědčováním. Když viděla ty jeho nadšené jiskřičky v jeho očích, váhavě svolila. Dovolená u moře se letos stejně nekoná, tak to zkusí třeba na horách. Buď to zvládne, nebo příště pojede Petr sám.

Petr vzal do svých rukou pečlivou přípravu na dovolenou. Když zjistil, že Marta má jen minimum z potřebného vybavení, rozhodl se, že s ní vyrazí do obchodu. A to už bylo co říct, protože jako většina mužů se obchodům s oblečením vyhýbal. Kam zajít zase věděla Marta a poradit si s výběrem vhodného oblečení nechala v tomto případě ráda. Sportovní oblečení nebylo její hobby, moderní vychytávky neznala. Nakonec byla nadmíru spokojená, hlavně s botami. Nádherně jí padly na nohu a byly tak lehoučké! Snad jí pomohou ty hory zvládnout.

Cesta na Slovensko byla rychlá a uběhla v pohodě. Za volantem se dokonce vystřídali, protože Petr si chtěl dát po obědě pivo. To ho na nějakou dobu trochu ukolébalo, ale když odbočovali z Popradu na Starou Lesnou, docela se probral a začal nadšeně komentovat okolí. A hlavně Martu navigoval, kam přesně má zajet. Byli na místě. Petr představil Martě Juraje, svého kamaráda z univerzity. Juraj, vždycky tak sebejistý, byl teď trochu zmatený. Nečekal, že Petr přijede s někým jiným. Petr mu jaksi zapomněl sdělit, že jeho žena před časem zemřela. A při představování toho ani neřekl moc o Martě. Prostě nějaká Marta, která přijela s ním. To Martu trochu mrzelo, ale nevěděla, co s tím. Vlastně má opravdu status nějaké ženy, která přijela jako jeho doprovod.

Dostali krásné apartmá v podkroví s balkonem a nádherným výhledem na hory. Všechno v něm vonělo dřevem a novotou.
"Juraj to tady dal krásně do pořádku, všechno je čerstvě zrekonstruované. Asi se mu daří dobře." poznamenal Petr.
I Martě se prostředí penzionu líbilo. A co víc, všimla si i velkého zastřešeného bazénu na zahradě. Ten jí lákal mnohem víc, než ty hory.
"Možná na tom má spíš zásluhu jeho syn. Juraj sice nikdy nebyl ženatý, ale syna má. Dozvěděl se o něm, až když bylo synovi deset let. Jeho matka ho sem na týden přivezla, že si musí něco zařídit. Zmizela a už se nikdy neobjevila. Od té doby tady žijí spolu. A jsou si tak podobní, že nebyl potřeba ani test DNA."
"Hezký příběh na úvod." komentovala to Marta a ukládala věci do skříně. Petr ji objal. Netušil, že se cítí nesvá z toho, jak jí Petr představil. Cítila se tu trochu jako vetřelec.
"Juraj nás zve na večeři na přivítanou. Bude se grilovat. Bude tam i jeho syn s maželkou a jejich děti. Zatím si můžeš odpočinout, večeře je až v sedm. Já jdu zaparkovat pořádně auto a pak se na chvíli podívám k místnímu potoku. Ten se třeba nezměnil." řekl Petr, letmo ji políbil a odešel.

Marta si skutečně zdřímla. Usínala s myšlenkou, že při nejhorším to tady nějak musí vydržet. I kdyby to prospala v téhle pohodlné a měkkoučké posteli. Probrala se, až když se k ní Petr na posteli přitisknul. Otočila se k němu a ucítila vůni nějakých bylinek.
"Čím to tak voníš?" zašeptala.
"Čerstvou horskou loukou. Ležel jsem na louce plné polních květů, koukal na nebe a poslouchal hučení potoka. Bylo to jako tehdy." odpověděl a pohrával si s jejími vlasy.
"Mám se zeptat, kdy tehdy?"
"Stejně bych ti to řekl, i kdyby ses neptala. Tam na té louce jsem kdysi dávno požádal svou ženu o ruku. Měli jsme ji rádi oba, Juraj i já, ale ona dala přednost mně. A na ten okamžik na rozkvetlé louce pod Tatrami si vzpomněla i v den, kdy zemřela. Bylo to to poslední, co mi řekla. Musel jsem se tam podívat, nezlob se, že jsem tam chtěl jít sám. Teď už to bude jenom naše dovolená."
Marta byla z jeho upřímnosti překvapená a dojatá. Byla ráda, že s ní Petr sdílí kousek svého minulého života. Pohladila ho po vlasech a přitiskla se k němu. A leželi by tak ještě dlouho, kdyby je nevyrušilo netrpělivé klepání na dveře.

Večeře byla v plném proudu. Juraj je seznámil se svým synem a jeho ženou. Martě se mladá, štíhlá žena s rezavými vlasy líbila na první pohled. Vytušila, že to bude ona, kdo to tady nenápadně ale důsledně organizuje a řídí. Zvládá nejen rodinu s malými dětmi, ale i dohlíží i na chod celého penzionu. Grilované maso bylo výborné, na stole byla i grilovaná zelenina, několik dresinků a opékané plátky bagety. A to vše se prokládalo alkoholem. Všichni se dobře bavili, dokonce i děti zapadly dobře do podvečerní pohody u stolu. Když se paní domu omluvila, že půjde uložit děti do postele, Marta se zeptala, zda může použít bazén. Už se jí nechtělo nic jíst, natož pít, tolik zas toho nesnese. V bazénu nikdo nebyl, a tak si bez rozpaků zaplavala nahá. Bylo jí báječně. Třeba bude tahle dovolená fajn, i když to původně nečekala.

Překvapením dne ale ještě nebyl konec. Když se vracela od bazénu, byla už skoro tma. Petr a Juraj seděli v zahradě a stále si povídali. Nechtěla je rušit, mířila rovnou do postele. Ale neplánovaně vyslechla část jejich rozhovoru. Pochopila, že jsou oba pod vlivem.
"Proč sis našel takovou starou babu a ne nějakou mladou kočku?" slyšela nakřáplý Jurajův hlas. "Ještě sis to mohl pěkně užít s nějakou mladou kočkou v posteli."
"Marta není stará baba, je o pár let mladší než my. A v posteli mám co dělat, abych jí stačil." odpovídal znaveným hlasem Petr.
Ach jo, ti chlapi, pomyslela si Marta a tiše za sebou zaklapla dveře penzionu. Už neslyšela, jak Petr varuje věčného sukničkáře Juraje, ať Martu nechá na pokoji.

Chození po horách, kterého se Marta obávalo, šlo nakonec docela hladce. Petr svědomitě, se znalostí hor a s ohledem na Martu, plánoval túru vždy na další den. A dařilo se mu dobře odhadnout, co Marta zvládne. Nakonec byla Marta z tatranské přírody nadšená. A i na její koupání došlo, večer po túře si chodili zaplavat do bazénu. Jednoho večera, když se vraceli setmělou zahradou do penzionu, šlápla Marta na jakýsi viklající se kámen a uklouzla. Petr jí sice zachytil, ale v kotníku ji pořádně zabolelo. Do podkroví nějak s podporou dopajdala a brzy usnula únavou.

Po probuzení jí bylo jasné, že noha není v pořádku. Odhrnula pokrývku a zírala na svou nateklý kotník s velkou fialovou skrvnou. Zkoušela se na nohu postavit, ale padla bolestí zpátky do postele. Dneska rozhodně nepůjde do hor, i snídani by uvítala do postele. Jídlo jí Petr donesl, i ledový obklad na kotník. A přemlouval ji, že bude lepší, když zajedou na pohotovost, aby jí kotník zrentgenovali. Co kdyby to bylo něco vážnějšího? Marta váhala. S tím, že se tuto dovolenou do hor už nepodívá, byla smířená, ale nechtěla o to připravit Petra. Nakonec to rozsekl Juraj, Martu do nemocnice doveze on a Petr může klidně vyrazit na dnešní túru sám. Počasí má být ukázkové, tak ať si hory ještě užije. Petr chvíli váhal, ale když ho přesvědčovala i Marta, tak vyrazil. Martě po dlouhém čekání na pohotovosti potvrdili, že to je opravdu "jen" vymknutý kotník. Ale stejně to bolelo to jako čert.

Zbytek dovolené trávila Marta na zahradě penzionu, a protože bylo ukázkově letní počasí, byla převážně u bazénu nebo v něm. Našla si způsob, jak téměř bezbolestně do bazénu vstoupit, ale s vylézáním jí musel někdo pomoci. Juraj byl vždy při ruce, pomáhal jí rád. Uvědomila si, že se o ni stará mnohem víc, než je potřeba. Ale bylo jí to příjemné. Byla ráda, že tady není celý den sama. To by se ukousala nudou. Zvykla si na jeho úslužnost a nakonec i na jeho neobvykle chraptivý hlas. Krátila si dlouhou chvíli čtením, ale raději poslouchala Jurajovy veselé historky z vejšky. Už proto, že v nich figuroval i Petr. Ale kdykoliv se jí Juraj pokusil nečekaně dotknout, obratně se uhnula. Vědomě si udržovala od něj odstup. Nejen proto, že o ní řekl, že je stará bába.

Poslední den před odjezdem se Petr vrátil z túry trochu dřív než obvykle. A našel Martu s Jurajem vzadu na zahradě u bazénu. Seděli spolu na lavičce a smáli se jak pominutí. Petr je minul beze slova a zamířil do dveří penzionu. Marta s Jurajem ho s údivem sledovali. Smích je přešel. Když za ním zaklaply dveře, Marta se zvedla a šla za ním. Schody do podkroví jí daly zabrat, ale vyšla je bez pomoci. Petr seděl na posteli, měl zuté boty a ponožky a vypadal naštvaně. A byl naštvaný. Na sebe, že tu nechal Martu samotnou s Jurajem. Že ji neupozornil na to, jaký je Juraj sukničkář. A na Martu, která se po dvou dnech tiskla na lavičce k cizímu chlapovi. Rozhodně odmítal poslouchat jakékoliv vysvětlování. Marta se však nevzdala. Sice to byl jen její monolog, ale vysypala ze sebe všechno, co jí přicházelo na mysl. Že jí Juraj jen pomáhal, když se potřebovala někam dostat, nosil jí led na nohu a občas jí dělal společnost, aby se příliš nenudila. Že se koupala v bazénu v plavkách, aby Juraje neprovokovala. Že jí vyprávěl historky ze školy, kde se o Petrovi dozvěděla i to, co by jinak neměla šanci zjistit. Že si Juraje po celou dobu udržovala v uctivé vzdálenosti, i když jí bylo jasné, že by se o něco pokusil, kdyby mu to dovolila. A že je ráda, že on si mohl užít hory a neseděl tady s ní. A že je mu moc vděčná, že ji k téhle dovolené přemluvil. A že už dlouho nezažila ten zvláštní a povznášející pocit, jako když byli spolu tam nahoře. A že má moc ráda jeho, ale to neznamená, že už nikdy nepromluví s jiným mužem. Mluvila překotně, zrychlený dech a zčervenání v obličeji prozrazovalo emoce. Nechtěla své pocity tutlat, ani se nechtěla hádat. A Petr jí kupodivu začal naslouchat. Po konečné odmlce k ní zvedl oči a natáhl k ní ruku. Ona mu podala svou. Usmiřování bylo dlouhé a sladké.

Ráno přišli na snídani hodně pozdě, už byl prostřený pouze jejich stůl. Pustili se horlivě do jídla, hlad měli pořádný. "Tak co, moji miláčkové, nedáte si gulášek s chlebem? Zbyl tam, když jste večer nedorazili na večeři. Je dobré se posilnit na tu dalekou cestu. " volal na ně Juraj z kuchyně. Petr s Martou se na sebe podívali a odpověděli jednohlasně: "Dáme."

Po snídani si zabalili věci, naložili je do auta a rozloučili se s Jurajem i jeho rodinou. S příslibem, že by rádi přijeli i příští rok. Když už nastupovali do auta, Juraj řekl: "Máš prima babu Petře." Bylo to řečeno dost hlasitě, aby to slyšela i Marta. Potěšilo ji to. Tu starou bábu Jurajovi v duchu odpustila.

Na návrat do práce po dovolené se těší málokdo. I Marta by si klidně dala další týden volna. A to ještě netušila, co ji čeká. Když v práci otevřela mailovou poštu, upoutala ji poptávka od firmy, kterou neznala. Otevřela mail, aby si ho přečetla. Ale ten byl plný Petrových fotografií. Lechtivých a nechutných. To bylo na ni moc. Položila si hlavu na stůl a rozbrečela se.

Marta - nad Tatrou sa blýská

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více