Jak neúprosný čas
mé myšlenky se ptají,
proč zmlkne blízký hlas
a světla zhasínají,
proč krása vybledne
a představy se mění,
stesk na rty usedne
k věčnému uzamčení.

Ptám se a nevím, proč,
mé myšlenky se rojí,
pravda jak červotoč
už hostinu mi strojí,
cesty se klikatí
a čas je pouhou chvílí,
něco se zaplatí,
jiné jsme promarnili.

Mám city ze zlata
jak čisté vody sklenku,
jsem láskou bohatá
a jindy čekám venku,
před sebou prázdný list
a na něm ani větu,
v krajině bez kulis
vnímám tvou siluetu.