A tma se rozhostila
nad krajinou,
projela i útrobím měst,
vítr má ještě práci jinou,
než listí v parku smést.

Tam, na cestě
pod starou lucernou,
lavička svědkem byla,
když lásku naši nádhernou,
ochotně s námi žila.

A tma se rozhostila
nad krajinou,
a já pod starou lucernou,
vidím siluetu jinou,
majíc vzpomínku příjemnou.