V kaluži vlídné tmy
leskne se známý svět,
ještě mě obejmi,
možná dnes naposled,
musím už dále plout
vlastními silami,
jen občas pohlédnout
na nebe nad námi.

Ještě se otočit,
ač nikdo nečeká,
nesměle vykročit
po stopách člověka,
nikdo se nedívá,
hledám svůj vnitřní klid,
čas hlavou pokývá,
zkusme se pochopit.