Na kůži mého těla
se zatřpytily kapky,
tíseň mě provázela
s pevností mucholapky,
budoucnost němě stála
jak neprostupné křoví,
co jsem si vlastně přála,
to čas už nevysloví.

Nad dešťovými mraky
tam někde slunce svítí,
nečekám na zázraky,
zázrak je vlastní žití,
okamžik nepostojí,
vítr dál mraky žene,
plány se v hlavě rojí
jak kapky roztančené.