Saša, naše nová přítelkyně

Máme po vánočních svátcích a já dostala ještě jeden dárek dodatečně. Tedy přesněji, nadělila jsem si ho sama. Ano, je to živý psí tvoreček, jménem Saša. Je to zvláštní kombinace, ani nevím čeho, vidím tam trochu hlavu pudlíka a víc nepoznám.

Seběhlo se to takto: V Děčíně žijí mladí manželé (moji známí), kteří, než se vzali, měli každý svého psa z útulku. Jenže přišlo na svět miminko a tatínek jezdí pracovat do Německa, tak se s těžkým srdcem rozhodl, že toho svého pejska dá do nějaké pečovatelské rodiny, která dokonce dává tyto pejsky i do ciziny. Moc o tom nevím, bude to také nějaká charitativní záležitost. No, prostě, když jsem se to dozvěděla, tak mi to bylo moc líto a nabídla jsem jim, že mohou mít Sašenku u nás, a když to půjde, že si ji mohou zase půjčit. Už prý měla odcestovat někam do Švýcarska, byli zájemci. No, a tak k nám přišla Sašenka, nekonfliktní pejsek asi 5 let, moc milá a temperamentní. Máme ji doma, spí u vnučky, protože můj kocour nemá rád narušování svého pohodlí. Je moc mazlivá a střídavě projevuje svoji lásku vnučce i mně, cpe se pořádá na klín. Na procházkách je poslušná a rychlá jako chrt, s Mysty se prohání jako o závod. Máme o jednu parťačku navíc.

Je to zvláštní, vždy jsem toužila po bílé kočičce a vždy se k nám zatoulal černý kocour - Mikeš už je můj třetí a to nepočítám kočky, které vždy měla moje maminka. Chtěla jsem, aby moje Mysty měla alespoň 1x štěňátka (tolik ocenění, máme i chovnost a holka nechce). Tak jsem si řekla, dobře, o starost méně, ejhle najednou se tu octla Sašenka, pejsek neurčitého vzhledu a původu. Ale takových asi v útulcích je, kteří čekají na páníčky a nový domov.

Musím se v duchu smát, protože mě tady každý zná, pravidelně chodím ven, a až jednou budu na nebeském výšlapu, tak ty děti v dospělosti budou určitě říkat. Kdepak je ta stará paní, která tady chodila s tím černým psem a potom ještě s jedním malým zvláštním ? Chodím totiž po našich kopečkách a rekultivacích, asi tak jako Krakonoš po svych horách A moc se divím, že místní jsou pohodlní a ještě v těch místech nikdy nebyli. Ono se totiž do vršků musí pěšky. Tak jsem si koupila na doporučení naší paní lékárnice Proenzi, na klouby v nohách - to na běhání a na ruce - to abych udržela foťák a abych těm dvěma holkám stačila. Naštěstí mám dobrou zálohu v domě - syna a ten mě zastane, abych mohla také někam odcestovat. Život nám připravuje pořád nějaké překvapení, a když se navíc pomůže jedné psí dušičce, ta to umí vrátit, takže jsme zase o něco bohatší.

Všem přeji objevování radosti v sobě, vlídná slůvka a pochopení pro druhé, mnoho zdraví a pohody v roce 2021!

Saša, naše nová přítelkyně

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více