Kdysi jsem četla, že jedním z prostředků, jak zmírnit náladu pod psa, je notýsek. Obyčejný, malý, linkovaný nebo čtverečkovaný, nebo bez linek, prostě malý sešítek, do kterého si osoba prožívající chmurné období zaznamenává každý den tři pozitivní zážitky. Pouze pozitivní, a to viděné, vyslechnuté, zaslechnuté, odposlechnuté, prožité. Důležitá je pravidelnost. A k zápiskům se často vracet, pročítat si je, popřemýšlet. A najednou, beznaděj a špatná nálada přestane mít nadvládu.
Pomáhá to. I když problémy, které jsou příčinou momentální psychické situace člověka, to nevyřeší. Připomínáním si pozitivních vjemů však zmírní, nebo i téměř odstraní negativní vnímání a pomohou lépe zvládnout vše, co s sebou situace nese.
Psychologové, prosím, nekamenujte mě. Nikomu nic nevnucuji, neradím, jen konstatuji. A mohu doložit vlastní zkušeností.
Ano, ocitla jsem se v životní fázi, kdy mi začalo být všechno jedno, kdy z lidských pocitů převládala lhostejnost ke všemu. Ačkoliv se na „zaručené“ rady na internetu dívám skepticky, tu o notýsku jsem uskutečnila.
Prvních několik dní mi zápisy šly ztuha. Večer jsem nemohla z myšlenek vydolovat žádný pozitivní zážitek, a tak jsem zaznamenala třeba, že se na mě v tramvaji usmála jedna holčička. Za pár dní mi milé, usměvavé, příjemné chvilky samy doslova, obrazně řečeno, vyskakovaly pod tužku. Po týdnu jsem se k prvním zápiskům vrátila. A ejhle, vybavili se mi lidé, situace, prostředí. Najednou jsem si uvědomila, že se usmívám.
Zkrátím to. Denně jsem psala několik týdnů. A zpětně četla. A svět se kolem mě začal z šedivé opět vybarvovat do pestrých tónů.
Život není jen o veselí. Patří do něj i smutek a další libůstky či zhůvěřilosti. Vždyť jsme jenom lidi. Moje zápisky mě částečně přivedly k zapisování si drobných příhod, příběhů, z nichž jsem si sestavila vlastní „sebrané spisy“ a nazvala je Obyčejnosti. S odstraněním mého depresivního pohledu na svět už nemají nic společného. Mým nejbližším se texty líbily. Tak proč nepokračovat? Třeba letos? Proč ne. Jen tak pro radost. Ale i připomenutí si toho, co jsem zažila, nebo i co jsem si převyprávěla, vymyslela, domyslela. Musím myslet dopředu, přece jenom, sedmý křížek mi za pár měsíců přisedne na záda, a co kdyby si tam rezervoval místo i pan Alzheimer?
Kdysi jsem četla, že jedním z prostředků, jak zmírnit náladu pod psa, je notýsek. Obyčejný, malý, linkovaný nebo čtverečkovaný nebo bez linek, prostě malý sešítek, do kterého si osoba prožívající chmurné období zaznamenává každý den tři pozitivní zážitky.
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Redakce
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o covidu, tak aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat situaci, vynořila se mi z…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na…
Redakce
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy se totiž předhánějí, která je zorganizuje lépe. K dokonalosti jim sloužím…
Redakce
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině vyžaduje provedení na dentální chirurgii. Následovalo objednání se, nějaký…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku,…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám, pač každé píchnutí je třeba odborně vyšetřit. Přesto může dojít k…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu. Začalo to letem v balóně, následovalo pilotování sportovního letadla (4x),…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám dopisem v naší vesnici ozvala neznámá žena jménem Tereza, jak se bez příjmení…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne
