Nadporučík Milan

Milí přátelé, dnes se znova vracím ke svému mládí, k svým láskám. I když je pravda, že v tomto případě snad ani o lásku nešlo, ale o co tu vlastně šlo, to se už pravděpodobně nedozvíme.

Svého budoucího muže jsem ještě měla na vojně a naléhavě jsem čekala, až se mi vrátí domů. Svůj volný čas jsem trávila většinou s kamarádkou, ale často nás doprovázel Milan. Pražák, který byl v Plzni zaměstnán u vojska, byl ve svých letech tenkrát nadporučík. Bylo mu asi 23 let, teda zhruba o 5let starší než my. Vysoký, velmi sympatický muž, ani už nevím, kde jsme ho sebraly, ale Milan s námi chodil rád, aspoň to tak vypadalo. Chodili jsem na procházky, taky do kina, ale i tancovat a na další kulturní a jiné akce.. Ani jedné z nás nedal najevo, že by se mu líbila. Nevzal ani jednu za ruku, polibek nepřipadal v úvahu, prostě nic. Jednou se mi kamarádka přiznala, že se jí Milan líbí. Chtěly jsme ho obelstít, všichni tři jsme se rozhodli jít do kina, měly jsme s kamarádkou domluveno, že to uděláme tak, aby on seděl vedle ní. Ale nepovedlo se, on se nakonec ocitl vedle mě, a to jsme ani nevěděly, jak to udělal.

Jak píši, velice sympatický člověk, hodně jsme se s ním nasmáli, leccos nám vyprávěl, a my jemu. Když to kamarádce s ním nevyšlo, tak jsme marně přemýšlely, co v tom asi bude. Může být gay, může mít někde manželku, či třeba přítelkyni, a tak podobně. Třeba byl od ní daleko, tak jsme mu na nějakou tu dobu byly dobré my dvě. Já jsem se vlastně taky nechlubila tím, že mám vážnou známost, i když jsem byla do svého budoucího muže dost zamilovaná.

A tak šel čas. Psal se rok 1967, politická situace také nebyla růžová, hodně se povídalo o tom, že vojáci nepůjdou domů z vojny v určených termínech, tak jsem si dělala starost, že třeba můj voják bude muset také zůstat na vojně o něco déle. Když jsme se o tom bavily s kamarádkou, ta mi doporučila, abych se zeptala Milana, když je ten nadporučík. A já to udělala, ale ten mi k tomu neřekl nic pozitivního či negativního. Jen se dozvěděl, že mám kluka na vojně. Zrovna jsme tančili v plzeňské Besedě. Dotančili jsme, Milan se omluvil a zmizel. A byl konec krásného přátelství, od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Můj kluk přišel z vojny koncem července, tak, jak bylo naplánováno, a za půl roku byla svatba.

Naše svatba a další starosti i radosti mi vymazaly Milana z hlavy. Teď se mi to vrátilo, zřejmě jsem to byla já, kvůli komu chodil Milan se dvěma dívkami po Plzni. Ráda bych mu to vysvětlila, ale to už je asi promlčeno.

Nadporučík Milan

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více