Jak medonosná včela
usedá na mé květy,
píseň, co nedozněla
a znám z ní pouhé věty,
má láska ostýchavá,
kterou jen z dáli zdravím,
ach, ano, to se stává
a už to nenapravím.

Jak rozvodněná řeka,
když zjara tají ledy,
tam někde možná čeká,
prvně a naposledy,
má láska bez ohlasu,
kterou jen mlčet slyším,
své srdce v proudu času
už nikdy neutiším.