Nevydařený konec i začátek

To pořadí je správné. Vysvětlím. Ale pěkně popořádku. Na stříbrnou neděli 13. prosince byla moje dušička v peříčku. Cukroví napečeno, dárky obstarány, potraviny na vánoční svátky nakoupeny a byt téměř uklizen. Paráda.

Radost mi však vydržela jen do odpoledních hodin, kdy jsem musela ulehnout. Zimnice byla vystřídána horečkou a přidal se dusivý kašel. No což. Pár dnů si poležením. Nejsem pověrčivá, ale že by na té třináctce něco bylo?

Za dva dny onemocněl i manžel Vladimír. Ráno odešel k zubní lékařce, domů se vrátil bez jedné stoličky a s antibiotiky. Horečky a pocení jsme považovali za reakci na zákrok.

V následujících dnech se náš zdravotní stav nelepšil, spíše naopak. Po týdnu bylo jasné, že to sami nezvládneme. O pomoc jsem požádala naši lékařku. Když jsem ji ujistila, že jsme neztratili čich, tak mě pozvala do ordinace. Po vyšetření jsem odcházela se dvěma recepty. Pro Vladimíra silnější antibiotikum a pro mne antibiotikum na zánět průdušek. Paní doktorka se loučila prosbou: „Za dva dny zavolejte, jak se vám daří“.

Nezabraly antibiotika, Paralen ani zábaly. Paní doktorka pojala podezření na Covid a sdělila: „Přijede k vám odběrová sanitka, výsledky stěrů se dovíte následující den a ihned mě informujte“. Celý Štědrý den jsme očekávali zprávu z hygienické stanice marně, jobovka přišla na Boží hod. Oba pozitivní a karanténa do 4. ledna. Naše paní doktora poslala instrukce, co máme dělat, kdyby se zdravotní stav nelepšil či dokonce zhoršil.

A zhoršení skutečně nastalo u Vladimíra, převoz do nemocnice byl nutný. Třináct dnů nesměl opustit lůžko, dýchání podporoval neustálý přívod kyslíků, jeden den byl dokonce na JIP-ce. Desátého ledna byl z nemocnice propuštěn, ale v žádném případě mu nebylo hej. S obtížemi zvládl ujít čtyři metry, dnes (po čtyřech dnech) je to už metrů dvacet.

Vánoce jsme neměli, nebyli jsme schopni ani nastrojit stromeček. Dárky pro naše blízké jsou stále ve skříni a rodinná sešlost bude bůhví kdy. Jen my dva jsme dostali nechtěný dar. Ani nevíme, komu máme za něj poděkovat. Když nám oběma bylo hodně zle, tak jsme si slíbili, že budeme bojovat, prevíta porazíme a do jara se zotavíme. Musíme. Dostaneme totiž ten nejkrásnější dar. Nevíme a ani nechceme vědět, zda to bude vnuk či vnučka. Ach, my se budeme mít.

Přeji všem pevné zdraví a žádnou zkušenost s Covidem.

Nevydařený konec i začátek

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více