Fotoreportáž: Ze ztichlé Malé Strany

V pondělí 8. února mě při ranním pohledu z okna přivítala čerstvá sněhová nadílka. V Praze jsme si v posledních letech zasněžené zimy opravdu neužili. Letos se nám to zřejmě snaží vynahradit. I když vím, že sníh přináší dopravní i jiné problémy, raduji se z něj pokaždé jako malé dítě.

Popadla jsem foťák a dojela tramvají na Malostranské náměstí. Malá Strana jako by pod sněhovou přikrývkou ztichla. Jen místy se ozývalo škrábání hrabla po chodníku, ojediněle zaznělo naříkání startujícího auta. Lidí se v ulicích pohybovalo pomálu a jejich kroky nebylo slyšet. Jen chrupání sněhu pod mýma vlastníma nohama. I rackové byli tentokrát nezvykle potichu.

Prázdnou Mosteckou ulicí jsem došla ke Karlovu mostu, kde se již činilo pár kolegů fotografů. Na shrabaném sněhu uprostřed vozovky byla znát stopa od běžek. Cvakla jsem tu pár snímků a vydala se Kampou podél Čertovky. Došla jsem ke starobylému kostelíku sv. Jana Křtitele Na prádle a Všehrdovou ulicí a přes parkoviště u Tyršova domu jsem se vrátila do parku.

Nakoukla jsem na nádvoří zavřeného Muzea Kampa a vyfotila si tam venkovní zasněžené artefakty. Pak jsem sešla k Vltavě a pozorovala její značně vzedmutou hladinu. Sochu Harmonie inspirovanou Sri Chinmoyem obklopovalo hejno racků a kachen. Na hlavě sochy spočívala sněhová čepička a po obličeji z bronzu stékaly kapičky vody jako slzy. To nešlo nevyfotit.

Velkým zážitkem pro mě bylo kolo Velkopřevorského mlýna. Pomaličku se otáčelo vyzdobeno ledovou krustou a rampouchy. Kolem barevné Lennonovy zdi jsem prošla do Lázeňské ulice. Vyfotila jsem si průčelí kostela Panny Marie pod řetězem konce mosta. Toto archaické pojmenování kostela, které dodnes používá Řád maltézských rytířů na svých webových stránkách, mě odmalička okouzluje svojí starobylostí. Navíc obdivuji i tento krásný kostel.

Neodolala jsem, abych nenavštívila svoje milované Vojanovy sady. Zamířila jsem k nim malebnou Míšeňskou ulicí a ulicí U Lužického semináře. Sady jsou krásné v každém ročním období. I teď jim to pod sněhem slušelo. Potkala jsem tam jen dvě děvčata. I zdejší pávi byli ukryti před mrazem někde v křoví.

Pak už byl čas zimní procházku ukončit a počkat na Klárově na tramvaj. Užila jsem si ji pak doma ještě jednou při zpracovávání fotek. Jen jsem přitom neskromně litovala, že během procházky ani jednou nevysvitlo sluníčko.

Máte-li chuť, můžete si trasu projít se mnou na přiložených fotografiích.

Fotoreportáž: Ze ztichlé Malé Strany

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více