Cestovatelka Jaroslava Handlová: Až se současná situace uklidní, moje první cesta zamíří na Slovensko, které miluji

Cestování bylo nejen její vášní, ale i obživou. Sama navštívila přes padesát zemí světa a prostřednictvím své cestovní agentury vyslala do zahraničí tisíce turistů.

"Teď je mi smutno, svoboda s možností cestování je pro spokojený život strašně důležitá," říká v rozhovoru pro portál i60 Jaroslava Handlová.

Byl to již rok, co se v České republice objevil první případ onemocnění covid-19. Co jste si loni v březnu o koronaviru myslela, tušila jste, že to bude velký problém?
Pro nás začala být situace alarmující již před tím, než se první případ covidu 19 objevil v Česku. S obavami jsme sledovali stav v Itálii, kam směřovali naši klienti na lyžařské pobyty. Někteří si ještě stačili užít lyžovačku v lednu bez problémů. Pak se nemoc začala šířit všude po Evropě závratnou rychlostí. To už jsme všichni tušili, že nejen zimní sezóna, ale i jaro bude ztraceno. Červenec a srpen nasvědčoval tomu, že lidé chtějí cestovat. Ale určitá opatrnost přetrvávala, nebyl důvod k přílišnému optimismu. Pak přišel podzim a s ním další osudový úder. Že nás to poznamená tak krutě, to nečekal nikdo.

Na konci března 2020 zavedla vláda lockdown, zavřely se školy, obchody a také hranice. Co to pro vás jako majitelku malé cestovní agentury znamenalo?
Nepředstavitelné starosti. Nikdo nevěděl, jak dlouho bude všechno trvat. Lidé dostali pochopitelně strach o peníze, které zaplatili za svoji plánovanou dovolenou. Dveře v kanceláři se netrhly, telefony a mobily zvonily i po pracovní době. Bylo to velmi vypjaté období. Zákazníci chtěli poradit, zda mají zájezd stornovat sami, nebo co dělat, aby jejich ztráty byly co nejnižší. Bylo nutné jednat s každou pořádající cestovní kanceláří zvlášť. Všichni totiž nemají shodné podmínky pro zrušení zájezdů. Musela se každá cestovní smlouva posuzovat individuálně. Vyplývaly z toho odlišné nároky a bylo obtížné vysvětlovat klientům, že jedni mohou dostat víc než druzí, protože každý spadá dle stanovených kritérií do jiné kategorie. Musím pochválit většinu našich klientů, kteří se chovali příkladně, celou věc pochopili a vyjadřovali nám svůj vděk, za to, že se jim věnujeme a nehodili jsme je přes palubu. Našly se však i výjimky, které nás dokázaly otrávit svým arogantním vystupováním, ale naštěstí jich bylo málo, ale i to stačilo.

Pořádala vaše agentura ještě nějaké zájezdy v loňském roce, které musely být stornovány?
Ve smyslu Zákona o cestovním ruchu nesmí cestovní agentura sama pořádat zájezdy, které jsou kombinací služeb, což je většina pobytů i poznávacích zájezdů. V tom je jeden z rozdílů mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou. Proto jako agentura spolupracujeme s mnoha osvědčenými cestovními kancelářemi, jejichž produkty nabízíme a prodáváme za stejných podmínek svým klientům. Já nyní, již jen jako agentura, připravuji pouze akce, které jsou nám dovoleny, tzn. různé jednodenní výlety. Například stornovat jsem musela všechny oblíbené výjezdy do Rakouska, Německa, Polska. Ale rušila se i kultura, tzn. vstupenky na muzikály, divadla a také např. závody Zlatá lyže v Novém Městě na Moravě, kam to od nás není daleko a tudíž bylo dost nakoupených vstupenek.

Co pro vás jako vášnivou cestovatelku a majitelku cestovní agentury znamenala či znamená tato doba a nemožnost cestování?
Bylo to velké omezení ve všem. Různá opatření nám přinesla nečekané ztráty v podnikání. Zamrzí vás, když vidíte, že pět měsíců práce přišlo vniveč. Já osobně jsem velmi zklamaná z celého vývoje situace. Považuji svobodu za jeden z nejdůležitějších elementů potřebných ke spokojenému životu. Ten zákaz ve mně probudil vzpomínky na špatné časy před sametovou revolucí, kdy jsme také nesměli svobodně vycestovat, kam bychom chtěli. Nefňukala jsem, ani neseděla doma s rukama v klíně. Abych ty chmury zahnala, tak jsem se pustila do rekonstrukce bytu, který to po čtyřiceti letech užívání již nutně potřeboval. Dříve naspořené peníze na cestování jsem tedy užitečně investovala do vylepšení bydlení. V létě jsem nechala doma pracovat řemeslníky a staveniště jsem opustila. Nezahálela jsem a dělala si radost občasnými výlety po Česku. Samozřejmě, že teď už nebudu mít na to podívat se ani na Nový Zéland, ani na Island. Ale vždyť u nás je také krásně, takže se nepřestávám těšit na další cesty. A když to nepůjde? Tak se budu radovat z toho všeho, co jsem viděla a zažila.

Ve kterém roce jste vlastně založila cestovní kancelář a jak se vám podnikání dařilo?
Cestovní kancelář jsem založila v roce 1992. Bylo to rozhodnutí, které bych nazvala z nouze ctnost. Již v roce 1990 jsem totiž přišla o zaměstnání, moje pracovní místo inspektorky prodeje bylo zrušeno. Tehdy mi bylo už 44 let a vhodné zaměstnání nebylo žádné. Zpočátku jsem vzala různé práce, ale nikterak mne ta činnost nenaplňovala. Vzhledem k tomu, že již před tím jsem několik let pracovala externě jako průvodkyně, tak jsem měla velmi blízko k cestovnímu ruchu. Tak jsem se do toho tedy pustila s nadšením. Každý začátek bývá těžký. Znamenalo to vyřídit různá povolení a potvrzení, najít vyhovující prostory, připravit programy a začít. Dostavily se první úspěchy a cítila jsem, že to je to pravé, co chci dělat. Samozřejmě, že mi tato činnost zabrala hodně času a pracovala jsem denně mnohem více hodin, než kdykoliv před tím. Dařilo se střídavě. Po několika letech, co jsem doplatila na mezery v zákonech, jsem se rozhodla pro přetransformování na cestovní agenturu. Vyplynula z toho velká omezení pro mne, ale smířila jsem se s tím, že již nebudu pořadatel, ale jen prodejce zájezdů, které jsou produktem spolupracujících cestovních kanceláří. To, že jsme na trhu již 27 let, dokazuje, že i s překážkami jsme se vyrovnali. Během té doby se vystřídalo několik zaměstnanců. Většinou tu práci vydržely dělat jen ženy. V současné době již zaměstnávám pouze jednu zaměstnankyni, dceru.

Na jaké destinace jste se nejvíce zaměřovala?
To vyplynulo ze zájmu klientů. Pokud šlo o pobyty, tak z počátku to byla hlavně Itálie a Chorvatsko, pak se přidalo Španělsko. Já patřím k lidem, kteří milují moře, ale nepovalují se jen na pláži. Baví mě poznávat přírodní zajímavosti, historické památky, odlišné kultury. Proto jsem i velmi ráda připravovala poznávací zájezdy, které směřovaly do různých koutů Evropy, ale dokonce i do královského Maroka v Africe.

Do jaké země či lokality jste jezdila nejraději?
Byla to různá místa v Chorvatsku, ale oblíbila jsem si také Španělsko a Itálii. Velmi ráda a často jsem jezdívala do Rakouska. Velkou láskou zůstalo Norsko, Švýcarsko…

Kolik zemí jste sama navštívila a kde se vám nejvíce líbilo a proč?
Navštívila jsem přes 50 zemí. Je těžké říci jediné místo, kde se mi líbilo. V každé zemi se nechá najít něco krásného, na co rádi vzpomínáte. Třeba úžasná byla poznávačka Thajska. Nemohu však zapomenout ani na africkou Keňu. Jednak fantastický Indický oceán a pak přelet malým letadlem do blízkosti Národního parku, nocování v buši, kdy trávíte dramatickou noc v divočině a dva dny safari, kdy se vozíte v autě a máte na dohled slony, žirafy, zebry, antilopy, množství ptáků, ale i šelmy – prostě volnost, svoboda. To je zážitek, který žádný film nenahradí, pouze připomene ty okamžiky blaha.

Jak jste prožila uplynulý rok? Jak se sama chráníte a máte velké obavy z nakažení?
Uplynulý rok byl první od existence naší cestovky, kdy jsem ani jedenkrát nebyla v zahraničí. Když to šlo, tak jsem aspoň jezdila po Česku. Nacházela jsem mnoho hezkého, všímala jsem si změn k lepšímu a také si užívala více domov. Chráním se všemi doporučenými prostředky a hodně času trávím v přírodě. Obavy z nakažení mám, ale nepodléhám přehnanému strachu.

Necháte se naočkovat proti covidu-19?
Původně jsem myslela, že ne, kvůli možnosti alergických projevů, k čemuž jsem náchylná. Když však vidím, kolik lidí touto nemocí trpí a jak moc jich u nás umírá, tak jsem svoje rozhodnutí změnila a očkovat se nechám.

Počítáte s tím, že až se situace uklidní a bude možné zase cestovat po světě, že vyrazíte někam do zahraničí, kam to bude?
Byla bych šťastná, kdybychom z této šlamastiky vyvázli se zdravou kůží. Nezbývá mi, než věřit, že se situace uklidní, i když návrat do šťastných chvil před covidem tak brzy asi nebude. Pokud mi na to budou síly, zdraví a peníze stačit, tak bych ještě ráda cestovala i za hranice. První cesta by zřejmě byla na Slovensko, které miluji a již několik let jsem tam nebyla.

Fotografie Jaroslavy Handlové z cest po Evropě: