Tak jak postupně stárnu, docela závidím všem věřícím lidem. Oni v sobě chovají víru v posmrtný život, kdežto já jako ateista vím, že z mého těla zůstane cca 2 kg popela, z něhož nebude žádný prospěch.

Svého času jsem se potkával s člověkem, který vyznával budhistickou víru a věřil v reinkarnaci. Podle něho se dělí lidi dle počtu prodělaných minulých životů do 3 základních skupin:

1. skupinu tvoří "nováčkové", kteří žijí svůj první život. Jsou to lidé, kteří tzv. ještě neumí pořádně žít. Děsí se všeho nového, bojí se o sebe a svoji rodinu, vrhají se "po hlavě" do každé práce. Jsou důvěřiví a vstřícní k cizím lidem a často za to zaplatí krutou daň. V lásce jsou vášniví a věrní.

2. skupina si už prožila "své" a je to na jejich chování dobře vidět. Jsou sebevědomí, "mazaní" a často i líní, mají rádi zábavu všeho druhu, hodně cestují a sportují. Dokáží perfektně zařídit, aby za ně přidělenou práci udělal někdo jiný, ale její výsledky si drze přisvojí. Mají velmi pozitivní vztah k opačnému pohlaví, s nevěrou si nedělají příliš velké starosti, rádi se napijí, ale vždy "s mírou" !

3. skupinu tvoří především "podivíni", kteří žijou často single "ve své bublině", do které neradi někoho pouští. Jsou to převážně vzdělaní lidé, kteří nesnášejí formální autority, a proto hledají i podřadnou práci, kde mají klid od ostatních lidí. Hodně pijí, zábava, sex a sport je nezajímá. I když jsou přesvědčení, že mají k "nirváně" blízko, "motají" se stále v jednom kruhu.

Nevím, co je na tom jeho vyprávění pravdy, ale je zřejmé, že takoví lidé mezi námi opravdu žijí. Když si to dokážeme přiznat, najdeme se tam též, byť nikoliv zcela exaktně.

Já, po zvážení všech pro a proti raději zůstanu u "svého popela", protože jako křesťan bych se do ráje nedostal a v případě reinkarnace mně nikdo nezaručí, že se narodím do bohaté rodiny bankéře v Ženevě. Představa, že bych se převtělil do novorozence v Africe nebo v Afghanistánu je více než děsivá.